Nález krvácejícího muže na zasněžené silnici u ruského městečka Starica odstartoval na konci 60. let mimořádně spletitý kriminální případ. Stopy vyšetřovatele zavedly až k dávno zapomenuté mystické sektě, kterou se rozhodl obnovit místní podvodník Sergej Savčenko. Historický náboženský rituál sekty stál život dva muže a sovětská policie celou kauzu raději na dlouhé roky přísně utajila.
Zakrvácený muž u silnice
Řidič sanitky objevil v zimě roku 1967 u silnice těžce zraněného muže. Jevgenij Stašuk silně krvácel z ran v rozkroku a zemřel ještě před příjezdem do nemocnice. Vyšetřovatelé zjistili, že zranění způsobil vysoce neodborný chirurgický zákrok. Policisté při domovní prohlídce našli nad jeho postelí podivný nákres písmene C ve tvaru srpu. Jako hlavního podezřelého ovšem zatkli současného manžela jeho bývalé ženy Nikolaje Alexejevnina, který se po tvrdém výslechu ke všemu přiznal.
Případ se zdál uzavřený, situaci ale zcela změnil nález dalšího mrtvého muže. Vladimira Ivanova našli po delší době na odlehlém místě. Soudní lékař potvrdil, že oběť umrzla v těžké opilosti, chyběly jí ovšem pohlavní orgány. Tento zákrok muž podstoupil mnohem dříve. Vyšetřování muselo začít od samého začátku a jeden z policistů si všiml spojení přes Ivanovovu sestru, která bydlela vedle první oběti. Ukázalo se, že oba zemřelí se znali a pravidelně navštěvovali nedaleký jeskynní komplex.
Oživení historického rituálu
Stopy vedly ke staré mystické sektě skopců. Její členové v 18. století věřili, že spásu duše zajistí potlačení všech tělesných pudů. Podstupovali takzvaný křest ohněm, což byl krycí název pro fyzickou kastraci. Poslední zmínky o této skupině pocházely z velkého soudního procesu v roce 1930. Právě starý novinový článek o tomto soudu si o třicet let později přečetl místní násilník Sergej Savčenko a rozhodl se starý náboženský směr ve městě znovu uvést do praxe pro svůj prospěch.
Savčenko měl k tomuto kroku velmi osobní motivaci. V minulosti napadl nezletilou dceru jednoho z místních zločinců a rozlícený otec ho za to jako pomstu sám vykastroval. Zmrzačený muž svůj nový handicap využil k vytvoření vlastní legendy. Prohlásil se za svatého vůdce, vymyslel symbol ve tvaru srpu a díky obrovské výmluvnosti dokázal pro myšlenku nadchnout první stoupence. Sliboval jim spásu a přiměl je podstoupit stejný zákrok, jaký o pár let dříve nedobrovolně prožil on sám.
Utajený soud na vojenské základně
První oběť Jevgenij Stašuk nedokázal obrovskou bolest při rituálu na speciální židli vydržet. Z místa utekl a následně vykrvácel u cesty. Ivanov se zřejmě pokusil skupinu opustit a promluvit. Vůdce ho proto nechal opít a záměrně odnést na mráz. Policie na základě zjištěných faktů připravila v jeskyních past. Podařilo se jim chytit pouze jediného člena, ale jeho výpověď a plošné lékařské prohlídky obyvatel města nakonec pomohly rozkrýt celou skrytou fanatickou organizaci.
Savčenko se snažil obhájit svá zranění jako následek starého kriminálního vyřizování účtů, výpovědi ostatních zadržených ho ale usvědčily z vedení skupiny a podílu na obou úmrtích. Celý následný soudní proces podléhal nejpřísnějšímu utajení. Sovětské úřady nepřipustily sebemenší šíření zpráv o oživení takové organizace. Jednání se konalo mimo běžné soudní budovy přímo v prostorách nedaleké vojenské posádky. Padly velmi vysoké tresty a celá nepříjemná věc měla zůstat zapomenuta.
Hlavní organizátor Sergej Savčenko a jeden z jeho nejbližších pomocníků dostali ten nejvyšší absolutní trest a byli bez odkladu popraveni. Ostatní zapojení členové odešli od soudu s tresty vězení v délce od osmi do dvanácti let. Vyšetřování navíc odhalilo, že do nebezpečné sítě patřila také Ivanovova sestra. Dávná sekta v této podobě po soudu definitivně zanikla. Vyšetřovací spisy o dění v tverské oblasti putovaly na dlouhá desetiletí do přísně střežených policejních archivů.
