Poslední den roku 1978 připomínal jaro a lidé slavili v lehkém oblečení. Během několika hodin se však Československo propadlo do ledového pekla. Teploty padaly rychlostí tři stupně za hodinu a rtuť teploměru se zastavila až na minus dvaceti. Země paralyzovaná mrazem musela sáhnout k drastickým opatřením. Takzvané uhelné prázdniny si pamatuje celá generace.
Ledová past místo oslav
Silvestrovské oslavy konce roku 1978 začínaly v nezvykle vlahé atmosféře. Teploty se šplhaly k patnácti stupňům nad nulou a nic nenasvědčovalo blížící se katastrofě. Přes Krušné hory se však v nočních hodinách převalila vlna arktického vzduchu. Během krátké chvíle se déšť změnil v led a silnice se proměnily v kluziště. Mnoho lidí uvízlo na oslavách v oblečení, které absolutně neodpovídalo ranní realitě. Extrémní výkyv počasí zaskočil všechny.
Vzpomínky pamětníků jsou i po letech velmi živé a často tragikomické. Markéta Kasalická pro Deník popsala situaci své příbuzné, která uvízla na návštěvě. „Pamatuji se, že teta k nám přišla na Silvestra na návštěvu v lodičkách a lehkých šatech a druhý den neměla v čem se dostat domů. Máma jí musela půjčit kozačky a zimní kabát,“ uvedla Kasalická. Mráz byl tak silný, že ničil i zásoby jídla a pití uskladněné na balkonech. „Na balkoně měli rodiče uskladněné víno, které zmrzlo a led z něj vytlačil zátky. Místo nich uzavírala vršek každé lahve ledová čepice,“ dodala pamětnice pro Deník.
Doprava v zemi okamžitě zkolabovala a cesta domů se stala bojem o zdraví. Karel Dolista na webu Milujeme retro vzpomínal na jízdu na motorce. „Jeli jsme tehdy s klukama na motorce za děvčaty do jedné vesnice. Zpátky už to na motorce opravdu nešlo. Byli jsme rádi, že ji s běžícím motorem na jedničku můžeme vést,“ citoval jeho slova Deník.
Situace na železnici byla ještě dramatičtější. Železničář Josef Gajdica situaci popsal tehdy pro Československý rozhlas velmi barvitě. „31. prosince nám z oblohy začal padat doslova led. Led, který obalil veškeré naše stacionární zařízení a vytvořil nám tak nepříznivé podmínky, že jsme měli velmi mnoho problémů udržet alespoň minimální chod nákladní dopravy,“ řekl Gajdica.
Na Nový rok 1979 jsem potkával dámy,brodící se sněhem,co si 31.12.,dnes před 44 lety vyšly nalehko v jarních šatech.Teplota té noci za 6 hodin klesla v ČSSR o 20°C, za 16 hodin dokonce o 30°C!Žáci se pak. radovali.Zavřené školy byly od 8.1. do 29.1.1979 za tzv. uhelných prázdnin. pic.twitter.com/KF4VLrqeiU
— Vlastimil Weiner (@VlastimilWeiner) December 31, 2022
Tma v ulicích a boj o teplo
Romanticky zasněžená krajina v sobě skrývala brutální ekonomický dopad. Vytěžené uhlí ve vagonech a na skládkách elektráren promrzlo v jeden nedobytný kus kamene. Zkřehlé ocelové pásy dopravníků praskaly a stroje vypovídaly službu. Socialistické hospodářství, závislé na těžkém průmyslu a uhlí, se ocitlo na kolenou. Vláda musela okamžitě reagovat sérií regulačních opatření. Došlo k vypínání veřejného osvětlení a omezování vytápění.
Spisovatel Jan Zábrana si do deníku 29. ledna zapsal poznámku, kterou později citoval Český rozhlas. „Den jako stvořený pro milovníky socialismu: během 24 hodin vypnuli jedenáctkrát proud. Teď je půl druhé v noci, za okny celá Praha tak temná, jak jsem ji ještě neviděl. Nesvítí pouliční lucerny, nesvítí nic,“ uvedl Zábrana. Opatření zasáhla i restaurace a hotely, kde se teplota směla nastavit maximálně na 16 stupňů. Teplá voda v domácnostech tekla jen tři dny v týdnu.
V boji s přírodou pomáhala armáda i běžní občané. Pražský řidič autobusu Václav Bierhanzel pro Československý rozhlas ocenil pomoc cestujících, kteří chápali vážnost situace. „Někteří cestující nám pomáhají při rozjezdech. To znamená, že nám podsypávají kola. To je v kopcích, kde máme zastávky. Nebo nám cestující pomáhají tlačit, když už jsme blízko chodníku a nemůžeme se odlepit,“ řekl řidič. Mráz si vybral daň i v zemědělství, kdy zničil již rozpučené stromy, což vedlo k mizerné úrodě ovoce v následujícím roce.
Prázdniny, které nebyly za odměnu
Nejznámějším symbolem této energetické krize se staly uhelné prázdniny. Protože školy nebylo možné vytopit na přijatelnou teplotu, vláda rozhodla o jejich uzavření. Jan Rosák ve vysílání Československého rozhlasu dne 5. ledna přečetl oficiální oznámení. „V důsledku obtížných klimatických podmínek a energetické situace vyhlašují ministerstva školství České a Slovenské socialistické republiky pro všechny typy škol včetně vysokých, školní prázdniny,“ oznámil tehdy Rosák národu.
Původně týdenní volno se protáhlo až do 29. ledna. Radost dětí však byla předčasná. Zameškanou výuku musely později dohnat a jarní prázdniny se v tom roce zcela zrušily. Školy se během odstávky pouze temperovaly na pět stupňů, aby nepopraskalo potrubí. Opatření byla přísná a kontroly neúprosné.
Ředitel krajské energetické inspekce Václav Kindl pro rozhlas potvrdil i pokuty pro instituce. „Nebyly zde v plném rozsahu dodrženy všechny regulační opatření v odběru elektrické energie,“ kritizoval například České vysoké učení technické.
Energetický šok z přelomu let 1978 a 1979 zanechal v české společnosti trvalou stopu. Právě tato krize se stala hlavním impulzem pro trvalé zavedení letního času od 1. dubna 1979. Komunistické vedení si od posunu času slibovalo energetické úspory, které měly zabránit opakování podobného kolapsu. Změna času s námi zůstala dodnes, stejně jako u některých vzpomínky na noc, kdy v Československu doslova zamrzl čas.
