V červnu 1948 objevili policisté na nádvoří zámku Kunštát tělo Hildegardy Hudcové a v jedné z ložnic našli jejího devítiletého syna ubitého sekerou. Oficiální vyšetřování tehdy označilo za pachatelku samotnou matku. Způsob provedení činu, chybějící stopy i pozdější zásahy Státní bezpečnosti do vyšetřování ovšem ukazují na cizí zavinění. Rodina měla přitom těsně před smrtí odcestovat za hranice za otcem, významným elektrotechnikem.
Nález těl na zámeckém nádvoří
Ráno 9. června 1948 se na zámku v okrese Blansko naskytl policii děsivý pohled. Přímo pod jedním z oken leželo na nádvoří mrtvé tělo mladé Hildegardy Hudcové. Zkroucená poloha na zádech odpovídala pádu z výšky. Žena na sobě měla pouze světlou noční košili, která jí sahala do horní části stehen.
Při prohlídce zámeckých pokojů čekal vyšetřovatele další nález. V posteli leželo pod zakrvácenou peřinou tělo devítiletého syna Oldřicha. Někdo mu zasadil sedm sečných ran do hlavy sekerou, která zůstala ležet hned vedle lůžka. Krev pokryla nejen postel, ale i stěnu za pelestí. Otec chlapce a manžel zemřelé ženy Erich Hudec se na zámku nenacházel. Oficiální vyšetřování policie nakonec uzavřela s tím, že Hildegarda svého syna ubila sama a následně vyskočila z okna.
Útěk vědce do švýcarského exilu
Okolnosti případu úzce souvisely s profesí nepřítomného otce. Erich Hudec, narozený v roce 1901 v Berlíně českým rodičům, patřil k mimořádně nadaným elektrotechnikům a vynálezcům v oblasti bezdrátového vysílání. Stál například za televizním přenosem z berlínské olympiády v roce 1936 a vlastnil řadu patentů. Kvůli spojeneckému bombardování se rodina v roce 1944 přestěhovala z Německa do Čech, kde Hudec spravoval radiostanici Tehov.
Po válce čelil vědec kritice za své dřívější kontakty s nacistickými funkcionáři včetně K. H. Franka. Obnovená republika ovšem jeho odbornost potřebovala pro ministerstva vnitra a dopravy. Stát mu proto pronajal byt na zámku Kunštát, poskytl mu půjčku a umožnil zřídit laboratoř daleko od očí kritiků. Hudec ovšem nečekal na další politický vývoj a před Vánoci 1947 odešel do exilu ve Švýcarsku.
Manželku se synem nechal v Kunštátě s tím, že pro ně později zorganizuje cestu přes hranice. V květnu 1948 skutečně najal převaděče, který se představoval jako Bänninger a dorazil za rodinou na Moravu. Krátce před plánovaným útěkem ale došlo k vraždám.
Pochybení při ohledání místa činu
Oficiální verzi o sebevraždě historici i bývalí kriminalisté zpochybňují kvůli stavu místa činu a množství policejních chyb. Ačkoliv z Oldřichovy hlavy teklo velké množství krve, na matčině noční košili se nenašla ani kapka. Jde navíc o vysoce neobvyklý oděv pro plánovanou vraždu a následnou sebevraždu. Chlapec měl na těle další zranění, tělo na fotografiích z místa činu policie vždy alespoň částečně zakryla peřinou. Badatelé proto nevylučují, že chlapec mohl před útočníky utíkat, spadnout z výšky a utrpět zlomeninu pánve. Rány sekerou pak měly pouze zakrýt skutečný průběh událostí.
Vyšetřování velmi rychle převzala Státní bezpečnost a postupovala neobvykle nedbale. Policie nenasadila služebního psa a nikdo nezajistil možné odchodové trasy pachatelů. Ze zámku se dalo nepozorovaně odejít čtyřmi různými cestami, například kovovým zahradním schodištěm nebo přes půdní prostor. Ze sekery nikdo nesejmul otisky prstů. Ze spisu se navíc ztratil plánek zámku, který Hudec nakreslil pro převaděče a který se původně našel za chlapcovou postelí.
Ztracený dopis s konkrétním jménem
Badatelé pracují s několika verzemi toho, co se v noci na zámku odehrálo. Stopy vedou k místním členům někdejších Rudých gard, ze kterých se později rekrutovaly Lidové milice. Spouštěčem mohl být samotný převaděč, pokud ho někdo zadržel a on prozradil svůj cíl. Jiná teorie zmiňuje loupežný motiv, protože z bytu zmizely šperky. Jako jeden z možných pachatelů bývá zmiňován bývalý partyzán Josef Matouš, který v minulosti sekerou ubil několik lidí a později působil jako provokatér Státní bezpečnosti. V roce 1953 dostal za jinou činnost trest smrti.
Důkaz o zájmu tajné policie na utajení případu objevil jeden z vyšetřovatelů počátkem 70. let 20. století. Při prověřování jiné trestné činnosti se dostal ke kunštátské složce a nalezl v ní anonymní dopis z léta 1948. Neznámý pisatel v něm četníkům oznamoval jméno chlapcova vraha. Státní bezpečnost následně kriminalistu důrazně donutila vyšetřování ukončit a dopis ze spisu nenávratně zmizel. Samotný Erich Hudec zemřel v prosinci 1972 ve své vile v západním Berlíně za nejasných okolností. Přesné datum ani příčina jeho smrti nebyly nikdy zjištěny.
.jpg){kind=link}