Svět doufá v nález Noemovy archy. U turecké hory Ararat objevili v kopci Durupinar úlomky podobné ohořelému dřevu

- Durupınar (2007). FOTO: Mfikretyilmaz, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons
- Durupınar site (2013). FOTO: Ben Bender, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
- Noemova archa (2019). FOTO: Wikkiwooki, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
- Durupınar site (2023). FOTO: Irek i Kasia, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons
- Durupınar site (2009). FOTO: Rudolf Pohl, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
- Místo zvané Durupınar - vyvýšenina ve tvaru lodního trupu, pojmenovaná po tureckém kapitánovi… (2009). FOTO: Zorka Sojka, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
- Místo zvané Durupınar - vyvýšenina ve tvaru lodního trupu, pojmenovaná po tureckém kapitánovi… (2009). FOTO: Zorka Sojka, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
- Durupınar site (2013). FOTO: Ben Bender, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
V listopadu 2026 oznámil výzkumný tým na východě Turecka, že devět metrů pod povrchem kopce Durupinar narazil na kousky připomínající ohořelé dřevo. Protáhlá vyvýšenina ve tvaru lodi leží nedaleko hory Ararat a už od roku 1959 vzbuzuje dohady, zda nejde o pozůstatek biblické Noemovy archy. Jeden z nalezených úlomků má podle vedoucího výzkumu Cenkera Atily stopy opracování, s biblickou archou ho ale zatím nikdo nezávisle nespojil a většina geologů mluví o běžné přírodní formaci. První výsledky laboratorních a radiokarbonových rozborů mají být známé na jaře 2027.
Ohořelé úlomky devět metrů pod svahem
O nálezu informovala 18. listopadu 2026 americká skupina Noah’s Ark Scans, jejíž zakladatel Andrew Jones zprávu potvrdil deníku The Jerusalem Post. Úlomky zčernalého materiálu vykopal na jižním svahu útvaru profesor archeologie Cenker Atila z turecké Univerzity Sivas Cumhuriyet, který letošní mezinárodní průzkum vede. Společně s dalšími neidentifikovanými tvrdými kousky zaplnily nasbírané vzorky několik pytlů.
Podle Atily nese jeden z dřevěných kusů patrné známky lidské práce, protože jeho povrch vypadá lehce upravený a zploštělý sekerou nebo nožem. Už samotná hloubka nálezu devět metrů pod zemí podle něj naznačuje, že by mohlo jít o dávné období. Materiál proto putoval do laboratoří, kde odborníci pomocí radiokarbonového datování zjišťují jeho stáří, určují druh dřeva a pátrají po případných stopách asfaltu či pryskyřice. S biblickou lodí však úlomky nikdo nezávisle nespojil.
Samotný nález navazuje na rozsáhlou terénní sezonu, která u hory Ararat probíhala od konce června do 11. září 2026. Tým čítající podle různých zpráv dvacet až pětadvacet badatelů a studentů z pěti zemí tehdy se souhlasem tureckých úřadů vůbec poprvé pustil do útvaru vrtné soupravy. V červenci vyhloubil dvanáct vrtů přímo uvnitř vyvýšeniny a čtyři mimo ni, místy až do hloubky dvaceti metrů. Andrew Jones v říjnu uvedl, že ani jeden z vrtů nenarazil na pevný skalní blok ani vápenec, což by podle něj napovídalo čistě skalnímu útvaru.
Georadar zachytil pod povrchem dutiny
Vyvýšenina Durupinar leží zhruba devětadvacet kilometrů jižně od vrcholu Velkého Araratu a tvoří součást masivu Tendürek. Měří 157 až 164 metrů na délku, 26 metrů na šířku a 16 metrů na výšku. V roce 1959 ji identifikoval kapitán turecké armády İlhan Durupınar a její oválný obrys připomínající příď plavidla od té doby přitahuje hledače biblické archy. Podle knihy Genesis totiž loď po velké potopě spočinula na pohoří Ararat.
Kromě vrtů nasadil tým v létě 2026 georadar, přesná měření GPS i trojrozměrné digitální zobrazování, které pod povrchem vykreslily opakující se linie, dutiny a pravoúhlé tvary. Inženýr Khosrow Bakhtar pro britský list The Times poznamenal, že přírodní terén se podle něj sám neuspořádá do chodeb a komor, takže by mohlo jít o loď nebo klidně i o kosmickou loď, sám Cenker Atila ale podobná přirovnání mírní a trvá na tom, že nalezené dutiny tým zatím označuje jen jako anomálie.
Rozdíly vyšly najevo i při srovnávání stovek vzorků zeminy, protože půda uvnitř kopce obsahuje zhruba třikrát více organické hmoty, asi o třetinu více draslíku a podle badatelů přibližně o čtyřicet procent více uhlíku než okolní terén, což mohlo vzniknout rozkladem dřeva nebo jiného biologického materiálu. Už o tři roky dříve podle badatelů zachytily povrchové vzorky stopy lidské činnosti a mořských organismů. V okolí útvaru letos badatelé našli také úlomky keramiky, ty ale ležely mimo samotnou vyvýšeninu a podle Jonese zřejmě souvisejí se dvěma starověkými osadami v blízkosti.
Většina geologů mluví o přírodním útvaru
Na sociálních sítích už někteří lidé vyhlásili vítězství, ještě než skončí testy na univerzitách. Americký pastor Greg Locke z Tennessee přímo z místa v přímém přenosu na Facebooku ujišťoval své věřící, z nichž část kvůli vysílání vstávala ve čtyři ráno, že o pravosti Noemovy archy nepochybuje, a o stoprocentním objevu mluví i řada influencerů a youtuberů, což Cenker Atila otevřeně kritizuje s tím, že vědci nic takového netvrdí.
Kritici navíc poukazují na komerční pozadí části aktivit kolem kopce, protože kalifornská skupina Noah’s Ark Scans na místo zároveň pořádá turistické zájezdy za 3 600 dolarů. Sám její zakladatel Andrew Jones ale brzdí přehnaná očekávání a upozornil, že i kdyby se podařilo prokázat lidský původ podzemních struktur a potvrdit zbytky plavidla, nikdy to nepřesvědčí každého a žádnou tabulku se jménem biblického stavitele v zemi nikdo nenajde.
Většina geologů a archeologů se na Durupinar dívá od počátku velmi skepticky. Už v roce 1996 zveřejnili geologové z Kalifornské státní univerzity v Northridge studii, podle níž jde o běžnou přírodní strukturu, kterou vytvarovaly zvětralé sopečné minerály, pohyby hornin, sesuvy a bahnité proudy. Na práci se podílel i David Fasold, který dříve myšlence o pozůstatcích lodi sám věřil, po návštěvě místa v 90. letech však změnil názor a příběh označil za nejdéle trvající podvod v dějinách. Nedůvěřivě se k výzkumu u Araratu stavějí dokonce i některé kreacionistické křesťanské skupiny.
Rozuzlení mají přinést jarní analýzy
Všechny odebrané vzorky zeminy i listopadové úlomky z hloubky nyní přes zimu procházejí testy na několika univerzitách včetně izraelské univerzity Bar Ilan. Podle vedoucího výzkumu Cenkera Atily se dřívější průzkumy omezovaly jen na povrch a základní rozbory, teprve letošní fyzické vzorky z přesně zdokumentovaných hloubek tak umožní spory kolem kopce řádně prověřit. Předběžné vědecké závěry chce tým zveřejnit na jaře 2027, kdy má výsledky shrnout ve zvláštní knize a ve třech mezinárodních odborných studiích.
Čemu u útvaru Durupinar v Turecku spíše věříte?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Jsem mladá blogerka, co se věnuje historii, lifestylu a světu celebrit. Baví mě sledovat, co je zrovna trendy porovnávat s minulostí, a sdílet to s ostatními, ať už jde o nové módní kousky, nebo novinky z červeného koberce. Psaní se…
Další články autora (223)


