Byl pohledný, sečtělý a měl přirozenou autoritu. Švédský šlechtic Hans Axel von Fersen (†54) prožil život plný cest, politických misí i bitev. Ale do historie se zapsal hlavně díky vztahu s Marií Antoinettou. Jestli byli milenci, nebo ne, se dnes přesně neví. Ale on na ni nezapomněl nikdy. A stejně jako ona, i on zemřel násilnou smrtí.
První pohled, který nezmizel
Hans Axel von Fersen se narodil v roce 1755 do šlechtické rodiny. Už jako mladý uměl jazyky a měl přehled. Pohyboval se mezi lidmi, kteří tahali za nitky. Brzy si zvykl, že svět se neodehrává jen doma. V roce 1773, během jedné z cest, potkal dívku, která mu utkvěla v paměti. Byla to Marie Antoinetta. Tehdy jí bylo osmnáct a jejich setkání trvalo jen pár minut. Ale stačilo to. Zanechala v něm stopu a podle všeho i on v ní.
O rok později se potkali znovu, tentokrát v Paříži na maškarním plese. Tam už zůstalo víc než jen vzpomínka. Mezi švédským šlechticem a francouzskou královnou vzniklo pouto, které vydrželo roky.
V roce 1779 se Fersen vrátil na francouzský dvůr jako důstojník pluku Royal Suédois. Marie Antoinetta ho přivítala slovy „Můj starý příteli“. Od té chvíle se stal součástí jejího nejbližšího okruhu. Jejich vztah vyvolával dohady už tehdy. Důvěrné dopisy, které si psali, byly často šifrované a velmi osobní.
„Nic na světě mě nemůže odradit od toho, abych vás zbožňovala do dne, kdy umřu,“ napsala mu v jednom z nich. Nikdy se neprokázalo, že by byli milenci. A možná právě proto ten příběh nepřestává lidi fascinovat. Všichni cítili, že mezi nimi něco je, ale nikdo to nedokázal přesně pojmenovat. Ani oni sami.
Oddaný nejen královně, ale i ideálům
Von Fersen byl víc než jen okouzlující muž po boku královny. Bojoval za americkou nezávislost po boku generála de Rochambeau, setkal se s Georgem Washingtonem a získal uznání i ve vlastní zemi. Přesto se osud jeho života navždy spojil s Francií a královským párem.
Když vypukla Francouzská revoluce, Ludvík XVI. i Marie Antoinetta se ocitli v domácím vězení. Fersen zůstal loajální. V roce 1791 pomáhal naplánovat jejich útěk z Paříže, známý jako útěk do Varennes. Sám je doprovázel jen část cesty. Král se totiž rozhodl, že dál pojedou bez něj, aby nevzbudili pozornost. Byla to osudová chyba. Rodina byla dopadena a později popravena.
O smrti Marie Antoinetty se Fersen dozvěděl v zahraničí. Zapsal si do deníku:
„Ztratil jsem vše, co jsem kdy na světě měl. Ta, kterou jsem miloval tak moc, že bych pro ni tisíckrát obětoval svůj život, už víc není.“
Smrt na ulici, před zraky davu
Po pádu monarchie se pak vrátil do Švédska. Zde se znovu zapojil do politického života. V roce 1801 se stal maršálem švédské koruny a důvěrným rádcem krále. Jenže v roce 1810 náhle zemřel oblíbený korunní princ Karel August. A část veřejnosti začala věřit, že za tím stojí právě von Fersen.
Bez důkazů, bez procesu, bez šance se bránit
Dvacátého června doprovázel rakev prince při pohřebním průvodu Stockholmem. Na ulici na něj zaútočil rozzuřený dav. Vytáhli ho z kočáru, zkopali, zbili do bezvědomí. Vojáci nepohnuli ani prstem. Podle očitých svědků jeho smrt dokončil muž, který mu skočil na hruď a zlomil mu žebra.
Fersen zemřel ještě ten den. Jeho rodina byla později očištěna, on sám pohřben se státními poctami. Ale i dnes zůstává otázka, zda byl skutečně rehabilitován. Anebo navždy zůstane tragickou postavou, věrným mužem milované královny a obětí veřejného hněvu, který se už nedal zastavit.
