Původně to byla jen marketingová vábnička na letní hry v Paříži. Týden zimních sportů v Chamonix měl vyplnit hluché místo v kalendáři a nikdo netušil, že se právě píší dějiny. Až o rok později v Praze funkcionáři rozhodli, že šlo o první zimní olympiádu. Od 25. ledna do 5. února 1924 se ve Francii rodila tradice, která pro československé barvy začala krutým hokejovým výpraskem a pro Skandinávce medailovými žněmi.
Kanada ovládla hokej
Byl to střet dvou světů. Na jedné straně profesionálně se pohybující Kanaďané, na druhé straně československý tým, který přijel spíše na výlet, a navíc rozhádaný kvůli domácím funkcionářským sporům. Výsledek 0:30 mluví za vše. Kanada tehdy na turnaji nastřílela 110 gólů a inkasovala pouhé tři.
Dobový tisk nenechal na hokejistech nit suchou. „Nechci přehánět, ale dívali jsme se na ně tak, jak se dívá divoch, když najednou uvidí vlaky, parolodi a aeroplany. Kanaďané lítali po hřišti a naši za nimi jen klopýtali. Obyčejně to vypadalo tak, že Kanaďan byl již dávno pryč, než se náš hráč rozmyslil proti němu jít s holí a hockeyovka opsala vždy tak nejapný pohyb do prázdna, že to vzbuzovalo u obecenstva veselý smích,“ popsal pro tehdejší noviny debakl Ondřej Sekora, který byl jako novinář vyslán do Francie.
Sláva, která přišla poštou
Celá akce v Chamonix vznikla v bolestech. Severské státy se dlouho bránily. Měly své Severské hry a nechtěly si nechat vzít monopol na zimní sporty. Mezinárodní olympijský výbor je nakonec uchlácholil kompromisem. Akce se nesměla jmenovat olympiáda, ale jen „Týden zimních sportů“. Francouzští pořadatelé to obešli po svém a na plakáty vylepili zmínku o VIII. olympiádě. Zmatek ukončil až kongres v Praze roku 1925, který akci zpětně legitimoval. Sportovci tak bojovali o olympijské kovy, aniž by to v tu chvíli věděli.
Absolutním vládcem her se stal finský rychlobruslař Clas Thunberg. Z Chamonix si odvezl neuvěřitelných pět medailí – tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na paty mu šlapal norský lyžař Thorleif Haug se třemi zlatými kovy. Právě Norové celou akci ovládli. Domů vezli 17 medailí a potvrdili, že na sněhu nemají konkurenci. Druzí Finové jich nasbírali 11, zatímco Američané a Britové se museli spokojit se čtyřmi cennými kovy.
Jeden muž, dvě vlajky
V Chamonix se děly věci, které by dnes neprošly přes jedinou regulaci. Britský major D. J. Astley se zapsal do historie jako sportovní obojživelník a zřejmě i největší vyjednavač. V curlingovém turnaji reprezentoval Velkou Británii a získal zlato.
V zápase o druhé místo ale neváhal a pomohl Švédům porazit Francii. Výsledek? Při slavnostním ceremoniálu si došel pro zlato s britským týmem a pro stříbro se švédskou partou. Astley zůstává jediným člověkem v dějinách her, který v jedné soutěži bral dvě medaile za různé státy.
Smutný hrdina Slíva
Československo vyslalo pod Mont Blanc 27 sportovců a 5 náhradníků. Naděje vkládalo hlavně do lyžařů a krasobruslařů. Josef Slíva měl k cennému kovu nejblíže. Skončil čtvrtý. V obrovské konkurenci to byl úspěch, ale historie si pamatuje vítěze.
Lyžaři německé národnosti Adolf a Buchberger v československém dresu skončili v severské kombinaci na šestém a sedmém místě. Jako jediní z celé střední Evropy dokázali v této náročné disciplíně držet krok s fenomenálními Nory a Finy.
