Karel Havlíček Borovský platí za zakladatele české žurnalistiky, bystrého satirika a neohroženého kritika rakouského režimu. Císařský dvůr se nepohodlného intelektuála rozhodl definitivně umlčet. Proto jej poslal spěšným dostavníkem do nuceného exilu v tyrolském městečku Brixen. Zapadlá horská víska představuje v současnosti prosperující turistické centrum, stopy po českém velikánovi tam přesto najdete na každém kroku.
Nečekaná noční návštěva a dlouhá cesta
V polovině prosince roku 1851 přesně ve tři hodiny ráno vstoupila do bytu v Německém Brodě policie a úředníci nařídili slavnému publicistovi okamžitý odjezd. Připravený poštovní dostavník urazil náročnou cestu přes zasněžené a mrazivé alpské průsmyky do Itálie za rovných šest dní. Zásah státní moci proběhl naprosto bez řádného soudního rozhodnutí nebo předchozího varování. Příkaz ke konfinaci vydal přímo tehdejší ministr vnitra Alexander Bach po osobním schválení samotným císařem Františkem Josefem.
Žurnalista si své vyhoštění vysloužil systematickou a vytrvalou kritikou vlády v Národních novinách i v kutnohorském týdeníku Slovan. Režim ho už dříve opakovaně poháněl před soud, brilantní obhájce a mistr slova ovšem dokázal porotu přesvědčit o své absolutní nevině. Vojenské kruhy proto následně naléhaly na jeho odstranění. Vyhnanec našel zpočátku útočiště v luxusním brixenském hotelu U Slona, který přijímá hosty v téměř nezměněné podobě i v jedenadvacátém století.
Zlatá klec uprostřed alpských kopců
Později do severní Itálie dorazila s drobným finančním přispěním státu i spisovatelova manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Rodina si pronajala menší domek se zahradním altánkem, jídlo jim nadále ochotně donášeli zaměstnanci nedalekého hotelu. Rakouské ministerstvo vnitra kritika finančně zabezpečilo a posílalo mu pravidelnou roční rentu ve výši pěti set zlatých.
Život v alpském letovisku ovšem spolykal naprosto ohromné množství peněz na běžný provoz domácnosti. Spisovatel musel sáhnout do vlastních rodinných úspor a pobyt ho stál další naspořené prostředky. Okolní příroda mu duševní klid nepřinesla, trpěl odloučením a město tehdy považoval za místo plné pokrytců.
Uprostřed cizího prostředí naštěstí autor navázal vřelé přátelské styky s dalšími politickými vyhnanci či významnými starousedlíky. Patřil mezi ně účastník revoluce Johann Alois Schallhammer i oblíbený lékař Thaler. Tyto cenné nové známosti mu zásadně pomáhaly překonat silnou izolaci, kterou v horách každodenně a bolestivě pociťoval.
Smutný návrat a zničené zdraví
Současný Brixen velmi prosperuje z rozvinutého turismu a místní radní po novináři před lety pojmenovali jednu z centrálních ulic. K domku průběžně míří tisíce českých turistů, dělají si na památku fotografie a projevují respekt k pohnutým dějinám. Karel Havlíček Borovský se směl vrátit v květnu roku 1855, přijel ovšem už bez své milované ženy. Julie podlehla tuberkulóze pouhý měsíc před jeho příjezdem a stejná zákeřná nemoc stála život samotného spisovatele ve věku nedožitých pětatřiceti let.
