Zavěšený stromeček špičkou dolů, větve na dveřích, první ozdobená jedle v Libni a strom republiky v Brně. Tradice vánočního stromku má bohatou historii, která sahá až ke starým Slovanům i germánským bohům.
Od chvojky a bohyně slunce k prvním stromkům v domech
Ozdobený zelený stromek jako symbol Vánoc má překvapivě dávné kořeny. Už předkřesťanské kultury, především germánské a slovanské, považovaly jehličnaté větve za ochranné znamení proti zlým silám a nemocem. Během zimního slunovratu si lidé přinášeli domů zelené větve jako připomínku života uprostřed temnoty. Zavěšovali je nad dveře, často špičkou dolů. Podle víry se duše zemřelých, které přicházely z lesa, nasytily zavěšeným ovocem a sladkostmi ještě venku a neměly pak důvod zasednout ke štědrovečerní tabuli.
Za předchůdce vánočního stromku lze považovat tzv. chvojku – rozsochatou větvičku nebo špičku jedle. Zdobila se jablky, vejci, stužkami, později i cukrovím a perníčky. Až postupem času se ze zavěšené větve stal celý stromek, který se začal stavět špičkou vzhůru a přesunul se dovnitř domu.
V německých městech se během 16. století objevují první zmínky o ozdobených stromcích ve světnicích. Kronika z Brém z roku 1570 popisuje stromeček v cechovním domě, ověšený sladkostmi, ovocem a papírovými ozdobami. V 17. století se tento zvyk šíří dál, nejprve v měšťanském prostředí a postupně i na venkov.
První vánoční stromek v Čechách stál v Libni. A ne ve Stavovském divadle
Do českých zemí se tradice dostala díky šlechtě a německým vlivům. První doložený vánoční stromek v Česku postavil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich v roce 1812, nikoliv však v divadle, jak se často uvádí, ale ve svém libeňském zámečku zvaném Šilboch. Připravil ho jako překvapení pro své štědrovečerní hosty. Inspiroval se rodným Bavorskem, kde byly stromečky běžnější.
Zpočátku byl vánoční stromek výsadou měšťanských a aristokratických rodin. Na venkov se dostával pomalu, často jen v podobě chvojky. Dekorace byly jednoduché a domácí výroby, šlo o sušené ovoce, perníčky, stužky, ořechy. První lojové svíčky na českém stromečku se rozsvítily pravděpodobně okolo roku 1860.
Až s rozvojem severočeských skláren se začaly objevovat skleněné ozdoby, které přinesly eleganci a lesk. Ve městech se už v 19. století začaly prodávat stromečky vyřezané z prkének nebo papíru, ale větší obliby dosáhly stále živé jedle, smrky a borovice.
Strom republiky, Vánoce na náměstích a stromeček pro každého
Skutečný přelom přišel až za první republiky. V roce 1924 se novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek zasloužil o vznik tradice veřejných vánočních stromů. Nešlo však jen o výzdobu. Těsnohlídek chtěl skrze tuto akci pomáhat opuštěným dětem.
Inspirací mu byla osobní zkušenost. V zimě roku 1919 v lese u Bílovic nad Svitavou s přáteli nalezl odloženou holčičku. Tato událost ho hluboce zasáhla a vedla k myšlence dětského domova. Strom dovezený právě z bílovického polesí byl rozsvícen 13. prosince 1924 na náměstí Svobody v Brně. Pod ním probíhala sbírka, která vedla k výstavbě domova Dagmar pro opuštěné děti.
Tato tradice se rychle rozšířila i do dalších měst. Už koncem 20. let se vánoční stromky objevovaly na většině hlavních náměstí. Dnes se v Praze každoročně staví vánoční strom na Staroměstském náměstí, obvykle smrk vysoký 20 až 30 metrů. Některá města sází na umělé stromy, jiná zdobí ty živé, které na místě rostou už desítky let. Rekordmanem je smrk v Mladkově v Orlických horách, který má přes 30 metrů.
Podle aktuálních průzkumů si stromeček na Vánoce pořizuje devět z deseti českých domácností. Převládají stále živé stromky – smrky pichlavé, jedle kavkazské nebo borovice černé, často z ekologických plantáží. Vedle nich existují i půjčovny stromků v květináči. Tradice zdobení si tak i dnes drží spojení s přírodou, symbolikou světla a společného času.
