Začátek roku 1949 znamenal pro obyvatele Zlína šok. Na cedulích se objevilo nové jméno, název Zlín zmizel a město se mělo odteď nazývat Gottwaldov. Místo, které lidé spojovali s Baťou, obuvnickým impériem a nevídanou modernizací, dostalo jméno po prvním komunistickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Režim tím ukázal, že mu nestačí pouze převzít moc, ale že si dokáže přivlastnit i samotnou identitu města.
Zlín jako trn v oku
Ve 30. letech byl Zlín pojem. Tomáš Baťa a jeho následovník Jan Antonín vybudovali město, které nemělo ve střední Evropě obdoby. Rychle rostlo, mělo promyšlený urbanismus, moderní domy a tisíce pracovních míst. Z malé moravské obce se stal symbol kapitalistického úspěchu, který lákal pozornost i za hranicemi. O to víc působil po roce 1948 jako problém, protože nová vláda se snažila na minulost spojenou s Baťou co nejrychleji vymazat z paměti nově zrozeného socialistického národa.
Funkcionáři hledali vhodné město, které by neslo jméno prezidenta Gottwalda. Původně se mluvilo o Vyškově, odkud Gottwald pocházel, ten však o rodném městě nemluvil rád. Nakonec padla volba na Zlín.
Podle historika Zdeňka Pokludy se rozhodovalo doslova během několika dní. „Nikoho by nenapadlo, že může dojít k tomu, že město ztratí jméno. V týdnu mezi 15. a 20. listopadem se to ale rychle upeklo,“ řekl pro Český rozhlas. Obyvatelé Zlína se o celé věci dozvěděli až zpětně z novin, podpisová akce proběhla jen ve dvoudenním termínu a byla předem připravená.
Nové jméno, nová továrna
Od 1. ledna 1949 se Zlín změnil v Gottwaldov. Stejného osudu se dočkala i slavná továrna. Národní podnik Baťa dostal nové jméno Svit. Do ankety, kde lidé navrhovali, jak se má podnik jmenovat, přišlo skoro tři tisíce návrhů. Vyhrál Svit, který měl symbolizovat zářivý začátek nových časů. Další návrhy ale ukazují na tehdejší dobu. Objevily se názvy jako Obuvia, Botostroj nebo OKO, což byla zkratka pro Obuv každého občana.
Se vznikem Gottwaldova se město rozšířilo o pět okolních obcí včetně Otrokovic a nově se stalo centrem kraje. Vize byla obrovská, hovořilo se o průmyslovém zázemí pro sto dvacet tisíc obyvatel. Gottwaldov měl působit jako výkladní síň socialismu, kde se budou pořádat významné kulturní i sportovní akce.
Už v roce 1948 se tu jel mezinárodní motocyklový závod, následoval festival filmů pracujících a padl také návrh vybudovat televizní studio, které by bylo v Evropě vůbec první. Do města přijížděly vládní delegace v čele s Antonínem Zápotockým a vše doprovázely ohňostroje a slavnostní průvody.
Samotný prezident Gottwald se podle svědectví přejmenování zpočátku bránil. Údajně řekl: „Soudruzi, nechte to ještě, pomníky by se měly stavět, až už člověk nemůže nic zkazit.“ Nakonec se ale jeho jméno na cedulích objevilo, i když on sám město nikdy nenavštívil.
Jak lidé reagovali
Nový název působil uměle a obyvatelé si jej k srdci nepřipustili. V běžné řeči zůstával Zlín Zlínem. V okolních obcích dokonce lidé ničili cedule s nápisem Gottwaldov, takže musely být hlídané.
Osud si nečekaně pohrál i s jedním z hlavních strůjců celé změny. Předseda národního výboru Vilém Morýs, který stál u zrodu nápadu přejmenovat Zlín, se výsledku nikdy nedočkal. V prosinci 1948 tragicky zahynul při autonehodě, jen pár týdnů předtím, než se nové jméno města oficiálně vyhlásilo. Gottwaldov tak zůstal bez svého architekta ještě dřív, než se začal psát jeho příběh.
Název Gottwaldov vydržel přesně jednačtyřicet let. Krátce po sametové revoluci, 21. prosince 1989, schválila krajská rada návrat k původnímu názvu. Od 1. ledna 1990 byl Gottwaldov opět Zlínem. Pro místní to byl okamžik, kdy se jim vrátila jejich vlastní identita, kterou se režim pokusil na dlouhá léta vymazat.
Pátek není svátek: Legendární komedie, která se trefila do života. A pořád baví
Zdroje: eBadatelna, Rozhlas, Novinky, Epocha
