Celou přezdívkou známá jako Matka Tereza z Kalkaty, vlastním jménem Agnese Gonxhe Bojaxhiu. Nebo také jedna z nejkontroverznějších postav celého 20. století. Za svého života (zemřela 5. září 1997 ve věku 87 let) byla brána hlavně jako symbol nezištné pomoci nejchudším a coby nositelka Nobelovy ceny míru. Druhou stranu tvoří sílící kritika.
Anděl pekla?
Název dokumentu z roku 1994 docela vystihuje kontroverze, které se v její osobě setkávají. Za jejího života vládl hlavně oficiální obraz katolické světice, která nezištně pomáhala chudým a nemocným. Kritika posledních dekád ovšem zpochybňuje její metody, motivaci i skutečný přínos. Vzniká tím také fascinující studie zrodu moderních svatých a práce médií.
Moc světlé fotky
I když se práci s nejchudšími věnovala už od roku 1946, celebritou řeholnictví se stala až v roce 1969. V rámci natáčení dokumentu ji tehdy navštívil britský novinář Malcolm Muggeridge. V hospicu v Kalkatě mělo dojít k zázraku, protože i fotky ve velmi tmavém prostředí byly podle webu Christophera Hitchense nezvykle jasné.
Kameraman to připisoval kvalitě nového Kodaku, sám fotograf to však prohlásil za božské světlo, které vyzařovalo přímo z Matky Terezy. Právě tato událost zrodila západní adoraci albánské jeptišky, což vedlo k jejímu mezinárodnímu kultu. Právě Muggeridge se stal jejím hlavním propagátorem, sám byl ovšem znám jako zanícený věřící.
Realita hospiců
Asi nejzásadnější kritiku představují svědectví o podmínkách v zařízeních její kongregace Misionářské lásky. Počátkem 90. let je navštívila kanadská lékařská skupina. Doktoři pak mluvili o skoro absenci hygieny, nedostatku jídla i prostředků proti bolesti pro umírající pacienty. O pacientech často rozhodovaly sestry nebo dobrovolníci bez základních lékařských znalostí.
Utrpení coby boží dar
Jádro kritiky Matky Terezy spočívá v jejím nazírání na bolest a utrpení obecně. V rozhovoru s jedním z hlavní představitelů nového ateismu Christopherem Hitchensem řekla dle Seznam zpráv: „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich utrpením bohatší.“
Přestože měla jí spravovaná instituce dostatek financí na zajištění potřebné výbavy, právě její pojetí bolesti jako záruky spásy vedlo k jejich cílenému nepodávání. To samé z jejího pohledu platilo pro samotnou chudobu. Místo aby proti ní bojovala, ji tak reálně oslavovala a učila chudé smířit se se svým osudem. „Matka Tereza nebyla přítelkyní chudých. Byla přítelkyně chudoby,“ konstatuje Hitchens na webu Goodreads.
Kredit za práci jiných
V roce 2003 provedli kanadští vědci z Ottawy a Monstrealu studii rozebírající 287 dokumentů o jejím životě a smrti. Dle České televize tak byl posvátný obraz Matky Terezy hlavně dílem cílené mediální kampaně, což nekriticky přebírala i západní média. Příběh „světice z Kalkaty“ tak plnil zprávy i časopisy, aniž by někdo zkoumal podrobnosti.
Na konto její charity šly miliony, z nichž část nejspíš skončila na elitních klinikách, kde si ona sama měla dopřávat prvotřídní zdravotní péči. A ačkoli sama byla celebritou, skutečnou péči poskytovaly v Indii místní organizace. Těm se však mediální pozornosti nedostalo. Matka Tereza brala peníze i od diktátorů typu Francoise Duvaliera. Jakmile se ozvala kritika, postavil se za ni Vatikán.
Zdroje: SeznamZpravy, ChristopherHitchens, CeskaTelevize, GoodReads
