Ruská historie ukrývá příběh ženy, která posunula biologické hranice lidského těla. Valentina Vasiljevová strávila podstatnou část svého dospělého života v očekávání potomka a přivedla na svět desítky dětí. Její případ dodnes fascinuje odborníky po celém světě. Extrémní porodnost z osmnáctého století budí obrovský respekt a poutá pozornost vědecké komunity.
Život na venkově
Manželé Fjodor a Valentina Vasiljevovi žili v osmnáctém století v ruském městě Šuja. První porod proběhl kolem roku 1725 a do roku 1765 zvládla tato rolnice přivést na svět celkem devětašedesát potomků. Její tělo prošlo sedmadvaceti těhotenstvími v průběhu čtyřiceti let. Každý z těchto případů zahrnoval vícečetný plod.
Doba plodnosti u této ženy trvala neobvykle dlouho a překročila průměrný věk nástupu menopauzy. O osobním životě matky toho historické prameny uvádějí naprosté minimum. Obrovské množství času stráveného v jiném stavu logicky omezovalo jakoukoliv jinou činnost na péči o domácnost a vlastní zotavování.
Medicínský unikát
Záznamy z tehdejší doby hovoří naprosto jasně a konkrétně. Ruská matka porodila celkem šestnáctkrát dvojčata, sedmkrát trojčata a čtyřikrát čtyřčata. Dnešní lékaři předpokládají u rodiny existenci silné genetické anomálie zvané hyperovulace. Tento fyziologický stav způsobuje uvolnění většího množství vajíček během jednoho menstruačního cyklu. K tomu manželé s největší pravděpodobností disponovali mimořádnými rodinnými predispozicemi. Z pohledu moderní medicíny jde o extrémní zátěž pro organismus.
Lékaři dnes kroutí hlavou nad schopností ženského těla vydržet takovou míru fyziologického stresu. Zátěž na kostru, oběhový systém a vnitřní orgány musela být enormní. „Příroda by chtěla stanovit limity. Těhotenství je ta fyzicky nejnáročnější věc, jakou kdy ženské tělo prochází,“ uvedla pro History Daily profesorka porodnictví ze Stanfordu Valerie Bakerová. Odolnost ruské rolnice proto dlouhodobě fascinuje kapacity z oboru gynekologie po celém světě.
Doba plná rizik
Doba před třemi sty lety v carském Rusku vůbec nepřála složitým lékařským zákrokům. Úroveň tehdejší zdravotní péče představovala obrovské nebezpečí pro každou ženu v očekávání. Matky tehdy běžně umíraly přímo na lůžku kvůli následným infekcím nebo fatální ztrátě krve. Vasiljevová přesto dokázala donosit a úspěšně porodit všechny své plody v primitivních venkovských podmínkách.
Odborníci zdůrazňují vysokou míru rizika dobového porodnictví. „V minulosti představovalo každé těhotenství riziko pro život matky,“ řekl pro BBC James Segars z Univerzity Johnse Hopkinse. Zvládnout takové množství porodů vyžadovalo naprosto výjimečnou fyzickou konstituci a obrovskou dávku odolnosti. S postupujícím věkem a rostoucím počtem dětí se nebezpečí pro matku úměrně zvyšovalo.
Zcela šokující rovinou případu je samotné přežití dětí. Ze všech devětašedesáti potomků zemřeli v útlém věku podle dochovaných zpráv pouze dva chlapci. Přežití sedmašedesáti sourozenců až do dospělosti tvoří další fascinující bod celé historie. Vícečetná těhotenství totiž automaticky znamenají nižší porodní váhu a obrovské ohrožení novorozenců. Úmrtnost malých dětí v tehdejším Rusku přitom vysoko přesahovala pětadvacet procent.
Písemné důkazy
Skeptické hlasy z řad vědců často upozorňují na chybějící detailní lékařské záznamy. Existují však dobové dokumenty spolehlivě potvrzující tento reprodukční extrém. První oficiální zprávu podal příslušným úřadům nikolský klášter na konci února 1782. Tamní mniši pečlivě zaznamenávali každé narození v šujské oblasti a sesbíraná data odeslali přímo do Moskvy k rukám vládních úředníků.
O rok později otiskl podrobnou zprávu britský časopis The Gentleman’s Magazine. Článek pak vycházel z dopisu anglického obchodníka, který tehdy pobýval v Petrohradě. Zprávy o mimořádně početné rodině se následně šířily vědeckými kruhy napříč Evropou. V roce 1878 se o rodinu podrobněji zajímal i prestižní lékařský časopis The Lancet. Francouzská akademie věd tehdy dokonce oficiálně žádala ruské úřady o možnost provedení hlubšího vyšetřování přímo v Moskvě.
Mužský rekordman
Fjodor Vasiljev sehrál v tomto biologickém zázraku naprosto zásadní roli. Po smrti manželky se rozhodl založit novou rodinu. V plození dětí aktivně pokračoval dál. Oženil se podruhé a jeho nová partnerka s ním podstoupila dalších osm náročných porodů. I tentokrát se jednalo o opakovaná vícečetná těhotenství v rychlém sledu.
Výsledkem tohoto druhého manželského svazku bylo osmnáct dětí. Jmenovitě šlo o šestery dvojčata a dvoje trojčata. Celkový počet potomků tohoto ruského venkovana se tak oficiálně vyšplhal na astronomických sedmaosmdesát. Odborníci právě na základě těchto údajů přisuzují silný genetický vliv samotnému otci.
Zajištění a výchova takto obrovského příbuzenstva vyžadovaly od celé rodiny nezměrné úsilí. Otec musel obstarat dostatek jídla, základní ošacení a teplo pro desítky svých potomků v drsných podmínkách ruské zimy. Zvládnout každodenní chod takové domácnosti v osmnáctém století si dnešní společnost umí představit jen ve velmi hrubých obrysech.
Guinnessova kniha rekordů dodnes vede Valentinu Vasiljevovou jako vůbec nejplodnější matku zaznamenané lidské historie. Jména ani přesná data narození jejích dětí bohužel historické prameny nedochovaly. Archivní záznamy v klášterních knihách tak navždy vypráví příběh naprostého fyzického triumfu jedné obyčejné vesnické ženy nad nemilosrdnými zákony přírody.
