Byl to jeden z nejděsivějších okamžiků studené války. Sovětský svaz chtěl v dubnu 1967 ohromit svět dalším vesmírným prvenstvím. Místo triumfu ale přišla tragédie, které se dalo zabránit. Elitní kosmonaut Vladimir Komarov nastoupil do lodi, o níž věděl, že se z ní pravděpodobně nevrátí živý. Udělal to pro svého nejlepšího přítele.
Píše se jaro 1967 a v Moskvě panuje nervozita. Sovětské vedení v čele s Leonidem Brežněvem touží po velkolepém úspěchu k padesátému výročí bolševické revoluce. Plán zní jako ze sci-fi filmu. Dvě lodi Sojuz se mají spojit na oběžné dráze a kosmonauti si ve volném prostoru prohodí místa.
Politické zadání je jasné a termín šibeniční. Inženýři spěchají a ignorují varovné signály. V hangáru stojí stroj, který má do bezpečného dopravního prostředku daleko. Přesto do něj usedá Vladimir Komarov, zkušený letec a hrdina Sovětského svazu. Jeho mise trvala jen něco málo přes čtyřiadvacet hodin a skončila nárazem, který z moderní techniky udělal hromadu roztaveného kovu.
Oběť pro Gagarina
Komarov nebyl naivní. Moc dobře věděl, do čeho jde. Technici a dokonce i jeho blízký přítel Jurij Gagarin našli na lodi Sojuz 1 neuvěřitelných 203 konstrukčních vad. Gagarin sepsal desetistránkovou zprávu a snažil se start zastavit. Dokument se ale nedostal k těm správným očím. Každý, kdo se ho pokusil předat výš, narazil na zeď mlčení nebo byl potrestán. V atmosféře strachu si nikdo netroufl odporovat Brežněvovi. Zbýval necelý měsíc do startu a Komarov si uvědomil, že odklad je nemožný.
Mohl odmítnout. Měl na to právo i postavení. Jenže v takovém případě by do vadné lodi musel nastoupit jeho náhradník. Tím nebyl nikdo jiný než Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru a Komarovův blízký kamarád.
Podle autorů knihy Starman, která mapuje toto temné období kosmonautiky, se Komarov svěřil příteli z KGB Venjaminu Rusajevovi se svým osudovým rozhodnutím. „Když ten let neudělám já, pošlou náhradníka,“ řekl údajně se slzami v očích. „To je Jura, a on zemře místo mě. Musíme se o něj postarat.“ Komarov nastoupil do rakety s vědomím, že si tím podepisuje rozsudek smrti, aby zachránil národní ikonu.
Peklo na oběžné dráze
Problémy začaly prakticky okamžitě po navedení na orbitu. Jeden ze solárních panelů se neotevřel a loď přišla o polovinu zdroje energie. Navigační systémy selhávaly a spojení s pozemním střediskem vypadávalo. Plánovaný start druhé lodi se zbytkem posádky byl naštěstí zrušen, což zřejmě zachránilo životy dalších tří kosmonautů. Komarov v tu chvíli bojoval o holý život v neovladatelném stroji. Snažil se loď stabilizovat a navést ji k přistání, ale technika mu vypovídala službu pod rukama.
Americká odposlouchávací stanice v Turecku zachytila v posledních minutách letu mrazivou komunikaci. Podle analytika NSA Perryho Fellwocka, jehož svědectví cituje kniha Starman, hovořil kosmonaut s premiérem Alexejem Kosyginem. Ten plakal, protože věděl, že hrdinu nelze zachránit. Komarov se stihl rozloučit s manželkou a dal jí instrukce ohledně výchovy dětí. V posledních vteřinách, kdy se řítil k zemi, se jeho klidný hlas změnil v křik. Američtí zpravodajci údajně slyšeli, jak proklíná lidi, kteří ho posadili do zfušované lodi.
Padákový systém selhal na celé čáře. Hlavní padák se neotevřel a záložní se zamotal do šňůr. Kabina dopadla do orenburské stepi rychlostí přes 600 kilometrů v hodině. Náraz spustil explozi brzdících raket a dílo zkázy dokonal požár. Záchranný tým našel na místě jen ohořelý vrak. Tělo Vladimira Komarova se žárem zmenšilo na 80 centimetrů dlouhý zuhelnatělý útvar. Jediné, co se dalo s jistotou identifikovat, byla část patní kosti.
Další články o kosmonautech si můžete přečíst ZDE.
