Překročení našich hranic vojsky Varšavské smlouvy a jednotkami celkem pěti zemí šokovalo celý svět. Většina států se ovšem omezila jen na symbolická diplomatická odsouzení, tedy kroky s nulovým reálným dopadem. Okupace Československa s kódovým označením „Operace Dunaj“ byla reakcí Moskvy na uvolnění poměrů.
Doba uvolnění jako krize
Tzv. Pražské jaro je termínem pro dobu politického uvolnění v roce 1968. Ve většině zemí východního bloku šlo o éru uvolňování společenského tlaku i reforem vedoucích k reálné demokratizaci společnosti. Silný vliv měla slábnoucí cenzura médií, která vysílala objektivněji. Právě tak se k lidem dostal Dubčekův termín „socialismus s lidskou tváří“.
Hospodářské obtíže, kritika politiky strany vedly ale pro soudruhy ke společenské krizi, která potřebovala řešení. V září 1968 byl svolán mimořádný sjezd KSČ a konzervativní křídlo strany hledalo způsoby, jak reformy a celkový trend zastavit.
Varovný prst Moskvy a vpád
Sovětské vedení se už od jara 1968 snažilo přimět naše soudruhy k revizi vývoje. Zároveň byl v přípravě možný vojenský zásah. Právě na něj také na čtvrtý pokus došlo. „Celou noc jsme slyšeli letadla. Ráno pak městem jezdily tanky a obrněné vozy, nedalo se dýchat, všude bylo plno prachu. Na náměstí tak najel do domu a pobořil ho, několik lidí Rusové zastřelili a hodně jich zranili,“ vzpomínal v roce 2018 pro Deník rodák z Kateřin na Liberecku Zdeněk Kraus.
Matení cest a vysvětlování
Obyvatelé Československa vyrazili do ulic. Někteří se snažili vojákům vysvětlit, že tu nejsou potřeba, že se žádná kontrarevoluce nekoná. Jiní odstraňovali nebo zamalovávali dopravní značky a další popisky, aby postup jednotek zpomalili. A zatímco na obchodech přibývaly transparenty na podporu Dubčeka, jinde se ozývala střelba a umírali první civilisté. Jejich celkový počet narostl do konce roku na 137 obětí.
Zděšení i odstup světa
Událost uprostřed Evropy vyděsila prakticky celou planetu. Nejznámější jsou snímky z protestu před sovětskou ambasádou v Helsinkách. Vedení států, včetně tradičních protivníků SSSR ale reagovalo jen vlažně. Pokud jde o Západ, často se uvádí, že bylo Československo ponecháno napospas. Ani prezident, ani armády nezvažovali reálně jakýkoli zásah.
„USA věřily, že kdyby zakročily za železnou oponu, mohl by Sovětský svaz vnímat podporu Československa jako válečný akt. Polsko, Maďarsko, Bulharsko a východní Německo stály na straně SSSR, takže pokud by Američané poslali pomoc, byli by v Československu obklíčeni,“ uvádí dle Deníku BBC. V živé paměti byla ještě Karibská krize a USA nehodlaly riskovat další jaderné riziko.
Redukce vlastní armády
Jak uvádí Ministerstvo obrany, okupace se tvrdě dotkla i našich vlastních jednotek. Sovětské vedení totiž vyžadovalo pro svoje lidi několik divizních rajónů. Změny a náhrady se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Do nových posádek odešlo skoro 5 000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků správy.
Zdroje: MOCR, MyJsmeToNevzdali, Denik
