V pondělí 2. března 1998 zmizela desetiletá školačka Natascha Kampuschová cestou do školy. Únosce Wolfgang Přiklopil ji uvěznil v tajné místnosti pod svou garáží, kde dívka strávila celkem 3096 dní v naprosté izolaci od vnějšího světa. Tento případ odhalil fatální nedostatky v postupech vídeňské kriminálky a navždy změnil vnímání psychologie obětí dlouhodobého zajetí.
Bílá dodávka a ticho
Desetiletá školačka zmizela ráno během cesty do školy v desátém vídeňském obvodu. Wolfgang Přiklopil ji tehdy násilím vtáhl do bílé dodávky, čehož si všimla mladá svědkyně na protějším chodníku. Přestože policie v rámci vyšetřování prověřila přes 700 majitelů podobných vozů a Přiklopila osobně vyslechla, jeho klidné vystupování a alibi o převozu suti vyšetřovatele zmátlo. Kriminalisté tehdy upřednostnili verzi o zapojení rodiny nebo organizovaného gangu, čímž osud dívky zpečetili na dalších osm let.
Betonový kryt pod garáží
Místnost o rozloze 5 metrů čtverečních se nacházela v hloubce 2,5 metru pod podlahou jeho garáže. Vstup chránil betonový blok o hmotnosti 150 kilogramů a ocelové dveře, které Přiklopil ovládal dálkově ze své ložnice. Vnitřní prostor o výšce 1,6 metru obsahoval pouze postel, umyvadlo, regál s knihami a malé přenosné rádio pro spojení se světem. Uzavřený prostor bez oken osvětlovala jediná zářivka a ventilaci zajišťoval hlučný elektrický systém.
Izolace v prvních měsících byla absolutní a Přiklopil dívku trestal odpíráním jídla nebo zhasínáním světla na dlouhé hodiny. Později jí dovolil sledovat televizi na videokazetách, čímž si Natascha udržovala slovní zásobu a základní přehled o dění v Rakousku. Únosce ji nutil k oslovování „můj pane“ a vyžadoval naprostou poslušnost při úklidu domu i vaření. Psychický nátlak doplňoval fyzickými tresty, které měly u oběti vyvolat pocit naprosté závislosti na jediném člověku v jejím životě.
Teror doplňovaly občasné výlety mimo pozemek, které měly upevnit Stockholmský syndrom a pocit sounáležitosti s trýznitelem. Přiklopil vzal Nataschu například na lyžařský výlet do střediska Semmering, kde se však dívka neodvážila nikoho požádat o pomoc. Strach z trestu a neustálý dohled pachatele vytvořily neviditelné mříže, které byly pevnější než ty betonové v suterénu domu. Tento stav trval až do léta roku 2006, kdy se naskytla nečekaná příležitost k útěku.
Útěk během vysávání
Šance na svobodu se otevřela 23. srpna 2006 krátce po poledni, kdy Natascha čistila vnitřek věznitelova vozu. Wolfgang Přiklopil stál poblíž, ale hluk zapnutého vysavače mu znemožnil slyšet okolí, proto odstoupil o několik metrů dál, aby mohl vyřídit telefonní hovor. V ten moment dívka odhodila hadici vysavače, proběhla otevřenou brankou a zamířila do nedaleké zahradní kolonie. Běžela přes zahrady a klepala na okna, dokud nenarazila na ženu, která okamžitě přivolala pomoc.
„Jmenuji se Natascha Kampuschová,“ řekla policistům po převozu na služebnu. Dívka u sebe měla pas a dokázala přesně popsat detaily svého únosu, což okamžitě spustilo rozsáhlé pátrání po prchajícím Přiklopilovi. Testy DNA následně potvrdily její identitu se stoprocentní jistotou a ukončily jednu z největších záhad rakouské kriminalistiky.
Smrt na kolejích
Wolfgang Přiklopil ukončil svůj život večer téhož dne, kdy se vrhl pod projíždějící vlak. Vyšetřovatelé následně v jeho domě nalezli rozsáhlý archiv nahrávek a deníků, které dokumentovaly roky věznění. Natascha Kampuschová později zakoupila nemovitost ve Strasshofu za 160 000 eur, aby dům zůstal uzavřený a nestal se cílem senzacechtivých turistů.
👉🏻 Další články na téma krimi.
