Doba každého prezidenta se dá označit za určitou éru v dějinách země. To platilo i pro období normalizace v Československu po roce 1968, kdy nemocného Ludvíka Svobodu vystřídal v květnu 1975 výrazný Gustáv Husák. Téhož roku došlo ale i k dalším silným momentům, jedním z nich bylo otevření obchodního domu Kotva. Mělo jít o výstavní síň režimu.
Odškrtávání položek
Otevření Kotvy bylo jednou z položek normalizačního plánování, ke kterému patřila i moderní nemocnice v Mostu, chemička v Kralupech nebo největší pražská pekárna v Michli. Režim vysílal všem občanům vlasti jasný signál, že socialistické Československo je dobré místo k životu. A že režim určitě předežene i prohnilý Západ, hlavně tu Ameriku.
Pravý Čechů ráj
Jaro roku 1975 přineslo hned dvě taková místa. V pondělí 10. února byla otevřena Kotva na dnešním Náměstí Republiky. Za dva měsíce, 21. dubna, obchodní dům Máj. Lidé je možná vnímali jen jako možnost dalších nákupních míst běžného sortimentu. Rudé právo ale přišlo s mnohem ideologičtějším pohledem:
Rychlé a včasné uskutečnění výstavby je konkrétním výrazem péče stranických a státních orgánů o rozvoj socialistického obchodu.“ S otevřením Kotvy totiž zmizelo z ulic Prahy na 250 obchůdků, jejichž stažené rolety také dotvářely místní kolorit. To dotvořilo dojem Kotvy jako „chrámu nakupování“, který hlavně nemohly vynechat jakékoli mimopražské zájezdy.
Růst životní úrovně
„Je to doba růstu životní úrovně, zlepšování zásobování a investic do infrastruktury,“ popisuje tuto dobu historik Martin Franc. Cílení i na zahraniční klientelu potvrzuje i otevření skutečně luxusního (i na tu dobu) hotelu Intercontinental v roce 1974.
„Režim se jednoznačně snažil obrátit pozornost někam mimo politiku. Obchody byly po letech skutečně dobře zásobeny, demonstrace tohoto růstu životní úrovně se tak přímo nabízela.“ Husákovo vedení strany tak podporovalo konzum, který s „revolučností“ dělnictva souvisel jen pramálo. „Ukazovala se naprostá vyprázdněnost normalizační ideje. Když nemohli mít lidé svobodu, nabídl jim nové možnosti nakupování,“ dodává Franc.
Plné regály?
Platilo ale to samé, jako u tzv. husákových dětí, tedy politiky populačního růstu. Jakmile koncem 70. let došly prostředky podpory sociální politiky, situace se zhoršila. Kotva i Máj byly sice pořád plné zboží, jen neprodejného. Třeba kotoučových magnetofonů, které jsme vyráběli ještě v roce 1987 – jako jedna z posledních zemí světa.
Velmi vzácně se podařilo nabídnout něco z dovozu, co se nedostalo do běžné distribuce. Oba obchody se tak staly místem plným zboží. A někdy i něčeho, co lidé chtěli. Problém byl v plánované výrobě. „Obchodní domy byly moderní a připravené obsloužit. Jenže zboží se vyrábělo dle plánů strany, která na preference lidí nebrala ohled,“ vysvětluje pro Rozhlas Jiří Jindra. Kotva vítá své zákazníky dodnes, aktuálně prochází výraznou rekonstrukcí.
Zdroje: NasRegion, PlusRozhlas, PoznatSvet
.jpg){kind=link}