Před 73 lety, 26. července 1952, zemřela Eva Perón (†33), první dáma Argentiny a ikona milionů lidí. Její posmrtná cesta však byla děsivější než nejtemnější thriller. Místo klidného odpočinku ji čekalo 24 let putování mezi kontinenty, úkryty a bizarními „pečovateli“ – od vojenských kanceláří přes stodolu až po vanu v madridském domě jejího manžela.
Její poslední dny a rozhodnutí, které změnilo vše
26. července 1952 v 20:52 přerušil argentinský rozhlas vysílání a oznámil: „Nouzová zpráva. Toto je nouzová zpráva. Všem občanům, všem lidem v naší Argentině, první dáma Eva Perón, naše duchovní vůdkyně národa, zemřela (pláč) ve věku 33 let.“ Jak píše Buenos Aires Herald, v zemi zavládlo ticho, kina zhasla a ulice se zastavily.
Rodačka z Junínu Eva Perón, známá také jako Evita, se z herečky a odborové aktivistky stala manželkou prezidenta Juana Dominga Peróna, procházela poslední měsíce života v horečném tempu navzdory diagnóze rakoviny děložního čípku. I z nemocničního lůžka vedla kampaně, psala knihu Mi mensaje. 4. června 1952 se ještě objevila po boku manžela při zahájení jeho druhého prezidentského období.
Po její smrti rozhodl Perón, že tělo nechá nabalzamovat slavným španělským lékařem Pedrem Arą. Ten použil glycerinovou techniku, díky níž Evita zůstala v dokonalém stavu celé dekády. Veřejnost měla možnost se s ní rozloučit, ale nekonečné davy a chaos přiměly prezidenta ukončit pietu a uložit ji v sídle odborové konfederace CGT, kde Ara pokračoval v práci.
Únos, posedlost a roky v exilu mrtvoly
V roce 1955 svrhla Peróna tzv. Revolución Libertadora. Nový režim zakázal peronismus a rozhodl se, že Evitino tělo zmizí z Argentiny, aby se nestalo symbolem odporu. Únos vedl podplukovník Carlos Moori Koenig, šéf armádní rozvědky. Jak uvádí dokument Evita, la tumba sin paz (1997), odnesl tělo z CGT a začal je stěhovat po Buenos Aires – od vodárny přes sklepy až po svůj kancelářský stůl, kde ho měl ukazovat návštěvám.
Podle plukovníka Héctora Cabanillase, citovaného ve stejném dokumentu, se Moori Koenig „po setkání s tělem zbláznil. Pil a choval se jako blázen“. Svěřil její tělo kolegovi Eduardu Arancibiovi, který ji ukryl na půdě stodoly. Tragédie na sebe nenechala čekat – když jeho těhotná manželka vystoupala po žebříku, aby zjistila, co skrývá, Arancibia ji ve tmě zastřelil v domnění, že jde o zloděje.
V roce 1957 armáda, údajně s pomocí Vatikánu, převezla tělo Evity Perón pod falešným jménem do italského Milána, kde byla pohřbena jako Maria Maggi de Magistris. Na 13 let se tak po ní „slehla zem“.
Přesně před 274 lety vydala Marie Terezie první požární zákon. Některá pravidla platí dodnes
Návrat k Perónovi a poslední místo odpočinku
V roce 1971, po složitých jednáních, předal plukovník Cabanillas tělo Juanovi Perónovi do Madridu. Jak popsal Perónův důvěrník Carlos Spadone, Evita Perón byla po vyzvednutí z hrobu pokryta zeminou, kterou nová Perónova manželka Isabel pečlivě smývala, česala jí vlasy a oblékala. Mrtvá první dáma pak střídala bizarní „pobyty“ – od čestného místa v jídelně po vanu či sklep, když přicházeli hosté, kterým tato přítomnost nebyla po chuti.
Po Perónově smrti v roce 1974 nařídila prezidentka Isabel Perónová tělo zrestaurovat. Balzamovač Domingo Tellechea prohlásil, že po více než dvaceti letech bylo díky práci Pedra Ary ve výjimečném stavu, i když neslo stopy hrubého zacházení – chybějící prst, zdeformovaný nos, vyvrácené chodidlo, stopy po provaze na krku.
Eva Perón byla vystavena vedle uzavřené rakve Juana Peróna, poté krátce pohřbena v prezidentské rezidenci Olivos. Po vojenském převratu v roce 1976 byla její rakev předána rodině Duarteových a uložena do hrobky na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires. Hrob je chráněn třemi ocelovými pláty, betonem a uložen pět metrů pod zemí – pro jistotu.
Srpen 1968 a hlas, který burcoval národ: Vladimír Fišer pronesl větu: „Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů.“
Zdroj: BuenosAiresHerald, infobae, BBC
.JPG){kind=link}
