Představa, že si dnes připnete lyže pod „Koněm“ a pustíte se dolů k Můstku, zní jako scéna z bláznivé komedie nebo následek kalamity, která ochromí dopravu. Přesně před 139 lety to však byla realita. Žádný Špindlerův Mlýn, žádná Černá hora. První lyžařské stopy v českých zemích vznikly přímo v srdci Prahy na Václavském náměstí.
A co víc, tento milník tuzemského sportu by možná nikdy nenastal, kdyby se jeden norský obchodník nepřehlédl v překladu a celníci si nelámali hlavu nad tím, co to vlastně v tom balíku je. Josef Rössler-Ořovský tehdy netušil, že noční jízdou startuje éru, která z Čechů udělá národ lyžařů.
Pan Bruslar neexistuje
Celý příběh začal kuriózním nedorozuměním, které by se v dnešní době online překladačů stalo jen stěží. Josef Rössler-Ořovský byl nadšený sportovec a inovátor, který se nespokojil s běžným vybavením dostupným v tehdejší Praze. Když mu bylo sedmnáct let, rozhodl se napsat do norského Osla (tehdejší Kristiánie) pro ceník kvalitních bruslí. Aby dodal své žádosti váhu, podepsal se honosně jako „Bruslařský klub Praha“.
Norové však češtinou nevládli a v tiskopise viděli něco, co jim dávalo smysl v jejich jazyce. „Norská firma ale slovu ‚bruslařský‘ porozuměla jako ‚Bruslar ski klub‘, tedy lyžařský klub neexistujícího pana Bruslara,“ uvádí historické prameny o počátcích tohoto sportu. Obchodníci v dobré víře přibalili k nabídce bruslí i katalog lyží. Rössler-Ořovský, který do té doby znal lyže jen z obrázků a vyprávění cestovatelů, okamžitě zavětřil příležitost. Místo bruslí objednal dva páry ski.
Celníci a lakované dřevo
Objednávka sice odešla, ale doručení zásilky do Prahy připomínalo spíše detektivku. Když balík dorazil na hranice, rakousko-uherští celníci byli v koncích. Předmět v balíku neodpovídal žádné tabulce, kterou měli k dispozici. Dlouhá zahnutá prkna nikdo neznal a úředníci netušili, jak je proclít.
„Protože nikdo nevěděl, co se to přepravuje přes hranice, tak to označili jako ‚lakované zboží‘,“ přiblížil Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, pro Český rozhlas. Podle jiných zdrojů byla zásilka nakonec zapsána ještě prozaičtěji jako „dřevo prosté, nelakované“. Ať už byl finální verdikt celní správy jakýkoliv, zásadní bylo, že se lyže dostaly až do domu v Jindřišské ulici.
Noční premiéra pod plynovými lampami
Psal se 5. leden 1887. Praha byla pod sněhem, což v té době nebylo nic neobvyklého, ale ulice byly prázdné. Rössler-Ořovský věděl, že zkoušet novinku za bílého dne by znamenalo koledovat si o veřejný výsměch, v horším případě o pozornost strážníků. Rozhodl se proto pro akci pod rouškou tmy.
Spolu se svým mladším bratrem Karlem vyčkali, až město usne. Nejdříve si „prkýnka“ osahali na dvoře domu, ale to jim nestačilo. Potřebovali svah. A nejbližší a nejdostupnější kopec v okolí bylo Václavské náměstí.
„Tichým sněhem zasypaný Václavák. Holé, siré koruny lip… A do této scenérie vejdou opatrně a tiše dva mladíci, Josef a jeho mladší bratr Karel,“ připomněl atmosféru premiérového sjezdu pořad Toulky českou minulostí. Bratři vyšlapali k tehdy ještě rozestavěné budově Národního muzea. Tam si připevnili vázání, které mělo k dnešním bezpečnostním standardům hodně daleko, a spustili se dolů k Můstku.
Jízda to byla krátká, ale historická. Rössler-Ořovský v tu chvíli netušil, že právě předběhl i takové velikány, jako byl hrabě Harrach. Ten přivezl lyže pro své lesníky do Krkonoš až o pět let později, v roce 1892. Kdo zná film Krakonoš a lyžníci, jistě si vzpomene, jak zazní hláška, že horské ski nechal dovézt hrabě Weinach až z Norska.
Od nočního dobrodružství k olympiádě
Tento noční výlet nebyl jen klukovinou. Rössler-Ořovský se stal motorem českého lyžování. Nedlouho po sjezdu Václaváku založil při bruslařském klubu i první lyžařský spolek, což byl unikát v celé střední Evropě. Lyžování se začalo šířit z Prahy do hor, kde našlo své přirozené uplatnění, ale jeho kolébkou zůstalo paradoxně dláždění pražského náměstí.
Josef Rössler-Ořovský u lyží neskončil. Jeho vášeň pro organizaci sportu ho dovedla až na mezinárodní úroveň. Byl to právě on, kdo v roce 1925 navrhl, aby se Týden zimních sportů v Chamonix zpětně uznal jako I. zimní olympijské hry. Uspěl. Muž, který začal svou kariéru omylem v překladu a pašováním lyží pod nosem celníků, se tak nesmazatelně zapsal do dějin světového olympismu.
Dnes by se bratři Rösslerové na Václavském náměstí na lyžích svezli jen těžko. Místo tichých lip a sněhové peřiny by narazili na davy turistů, stánky s klobásami a rozkopaný Václavák. Jejich odkaz ale žije v každém, kdo v zimě vyrazí na hory.
