V červenci roku 1992 nalezl muž svého kolegu bez známek života ve vaně v jeho východočeském bytě. Přivolaná lékařka nezjistila stopy násilí a usoudila selhání srdce. O několik dní později se ale na policii v jižních Čechách dostavil muž s doznáním. Soudní pitva následně cizí zavinění potvrdila.
Nález těla v bytě
Když v červenci roku 1992 nepřišel Alois H. do práce, myslel si jeho kolega, že zaspal. Vypravil se za ním do jeho bytu v prvním patře činžovního domu v malém městečku ve východních Čechách. Za dveřmi si povšiml bot a po marném zvonění a klepání přivolal policii.
Uvnitř bytu nalezli muže ležícího nahého ve vaně plné vody bez známek života. Přivolaná lékařka na těle neobjevila žádné stopy poranění či násilí. Případ na místě uzavřela s tím, že mužovo srdce selhalo vlivem příliš horké koupele.
Cesta propuštěného trestance
O několik dní později policisté v jižních Čechách vyslechli dvaatřicetiletého Petra V., který se přišel sám udat. Kriminalistům podrobně popsal násilný čin, kterého se ve východních Čechách dopustil. Následně ho hradecká kriminálka eskortovala k dalšímu vyšetřování. Soudní pitva poté potvrdila u utonulého muže cizí zavinění.
Petr V. měl za sebou problematickou minulost. Nedokončil učební obor a již od patnácti let silně kouřil a nadměrně konzumoval alkohol. Jeho manželství, které uzavřel v osmnácti letech, zůstalo bezdětné a brzy se rozpadlo. Do svých dvaadvaceti let stihl nasbírat tři soudní tresty.
V roce 1982 zabil cihlou svou babičku. Ženu, která ho finančně podporovala a podle vyšetřovatelů ho měla ráda, napadl v podnapilosti. Její tělo následně zohavil. Motiv tohoto činu nedokázal nikdy vysvětlit. Soud mu uložil patnáct let odnětí svobody a nařídil protialkoholní léčbu. V květnu roku 1992 se dostal za vzorné chování předčasně na svobodu a do východních Čech odcestoval o dva měsíce později.
Setkání v rohové restauraci
Důvodem jeho cesty byl dopis od známého z výkonu trestu. Kamarád mu napsal, že dostane z vězení vycházku. Petr V. dorazil na smluvené místo o den dříve a zašel do zapadlé restaurace na rohu náměstí. Tam si přisedl k Aloisovi H., kterému známí říkali Lojza.
Alois popíjel alkohol a měl zpočátku v konzumaci náskok, ale Petr V. během hodiny a půl tento rozdíl smazal pivem a vodkou. Během večera předal jedné ze servírek v podniku svou fotografii s napsanou adresou. V pozdních nočních hodinách mu pak Alois nabídl nocleh ve svém bytě, což Petr V. přijal i přes zajištěné ubytování v hotelu.
Útok v koupelně
Alois žil dlouhá léta sám. Po příchodu do bytu ukázal hostovi své vybavení a jako nekuřák mu dovolil zapálit si cigaretu v kuchyni. Sám si šel napustit vodu do vany. Petr V. podle své pozdější výpovědi vstal a vešel do koupelny.
Muže ležícího ve vaně uchopil oběma rukama za krk a hlavu mu ponořil pod hladinu na několik minut. Oběť se vzhledem k množství vypitého alkoholu nebránila. Pachatel se následně vrátil do kuchyně a vykouřil další cigaretu. Z bytu odcizil majitelovu peněženku se dvěma tisíci korunami a radiomagnetofon. Druhý den se sešel se svým kamarádem z vězení, strávil s ním čas a odjel zpět domů.
Obavy z prozrazení
O svém činu se Petr V. nikomu nezmínil. Pro oznámení policii se rozhodl sám z obavy před dopadením. Uvědomil si, že servírce v podniku poskytl svou fotografii. „Přece nejsme někde v Habeši, abyste na mě nepřišli,“ uvedl podle policejních záznamů při výslechu.
Kriminalisté uvažovali také o dalším možném motivu jeho přiznání. Domnívali se, že se mohl chtít vrátit do známého prostředí výkonu trestu, kde měl svého přítele. Za vraždu ho čekal další pobyt za mřížemi v délce přes dvacet let.
