Devět studentů se nevrátilo domů. Zůstala po nich jen rozřezaná stanová plachta, zohavená těla a desítky konspiračních teorií. Málokdo se ale ptá, jací byli, než vstoupili do stínu Hory mrtvých. Dochovaná korespondence a deníky odhalují příběh plný obyčejných starostí, nenaplněných lásek a jedné mandolíny, která svému majiteli možná zachránila život. Ďatlovova výprava neměla šanci – co stálo za jejich smrtí?
Zinaida
Většina lidí zná Zinaidu Kolmogorovovou jen jako jméno ze spisů KGB. Byla to však především mladá žena, která se nudila na praxi v továrně a toužila po horách. Byla srdcem party. Stejně jako vedoucí výpravy Igor Ďatlov studovala na Uralském polytechnickém institutu. Na výpravy chodili prakticky vždy spolu a v jejím zápisníku se po smrti našla Igorova fotografie. O povaze jejich vztahu se léta spekuluje.
Její dopis ze 16. ledna 1959, který zaslala Ďatlovovi z města Kamensk, je zbavený romantického patosu. Je věcný, kolegiální, přesto z něj sálá netrpělivost. Chtěla pryč z tovární šedi.
„Ahoj, Igore! Se zpožděním všechno nejlepší k narozeninám, přeji ti všechno nejlepší, skvělé a náročné túry a velmi úspěšnou obhajobu tvé diplomové práce,“ psala Kolmogorovová v dopise zveřejněném na webu dyatlovpass.com.
V dalších řádcích popisuje svou frustraci z odloučení od skupiny. „Ve skutečnosti je tu nuda hned po institutu, není tu obvyklý hlučný dav turistů, alespoň je ještě neznám, pokud nějací jsou,“ stěžovala si Ďatlovovi. Byla to jedna z posledních zpráv, kterou odeslala. O dva týdny později už stoupala svahem, ze kterého nebylo návratu.
Muž, který nejel
Historie si pamatuje jména těch, kteří zahynuli. Zapomíná se na ty, kteří měli štěstí. Nikolaj Popov byl dalším zkušeným horalem a hudebníkem, který se měl výpravy účastnit. Georgij Krivoniščenko, další člen Ďatlovovy skupiny, s ním počítal. V dopise z 27. prosince dokonce Ďatlova upozorňoval na logistiku spojenou s hudebním nástrojem.
„Při přípravě výletu nezapomeň vzít v úvahu mandolínu (kvůli váze), protože už trochu hraju a pravděpodobně tam bude N. Popov,“ psal Krivoniščenko.
Popov chtěl jet zoufale. Neměl vybavení, neměl peníze, ale měl odhodlání. Jeho dopis Ďatlovovi z 12. prosince 1958 je plný emocí a naléhání. „Gosko, panebože! Vezměte mě proboha s sebou!“ prosil v úvodu listu. „Nemám lyže, lyžařské boty ani batoh. Ale mám všechno ostatní. Myslíš, že je možné, abych dostal batoh, boty a lyže z ústavu?“
Osud rozhodl jinak. Popov nakonec kvůli práci v TatNII neodjel. Mandolína zůstala doma. Krivoniščenko zemřel u ohniště pod cedrem s popálenýma rukama, zatímco Popov žil dál s vědomím, že jeho místo v „hlučném davu turistů“ zůstalo prázdné.
Technokrati
Často se zapomíná, že nešlo o žádné amatéry, kteří by podcenili hory. Byli to inženýři, technici, racionálně uvažující mladí lidé. Komise pro sport a tělovýchovu ve Sverdlovsku schválila jejich trasu III. kategorie obtížnosti bez výhrad. Zkušení horolezci Jevgenij Maslennikov a Viktor Bogomolov neměli o kvalifikaci studentů pochybnosti. Plán byl jasný: Vižaj – Otorten – Vižaj.
Vše měli propočítané. Krivoniščenko v dopisech řešil teploty, filmy do fotoaparátu a finance s přesností účetního. „Pokud máš alespoň sebemenší příležitost – on se k nám samozřejmě přidá,“ psal pragmaticky o Popovovi. Žádná mystika, jen logistika.
Pak přišla noc z 1. na 2. února. Vyšetřování uzavřené v roce 1959 konstatovalo, že příčinou smrti byla „spontánní síla, kterou lidé nebyli schopni překonat“. Stan rozříznutý zevnitř. Těla bez bot, některá jen ve spodním prádle. Zranění hrudníku a lebky připomínající následky autonehody, přitom bez vnějšího poškození tkání.
Tajné testy i sněžný muž
Vyšetřovatelé i veřejnost se léta topili v domněnkách, co přesně donutilo zkušené horaly rozřezat stan a bosky vyběhnout do noci. Celkem vzniklo přes sedmdesát různých verzí, které se snažily zaplnit prázdná místa ve spisech. Spekulace sahaly od útoku domorodých Mansijů, kteří měli chránit svá posvátná území, až po zásah tajných služeb likvidujících svědky nepovedeného vojenského experimentu. Fantazie lidí neznala mezí a ve hře se vážně probíraly i bizarní scénáře zahrnující útok sněžného muže nebo setkání s mimozemskou civilizací.
Stopa vede do přítomnosti
Moderní vyšetřování z roku 2015 a následné experimenty ukazují na vzácnou deskovou lavinu v kombinaci s hurikánem a brutálním mrazem. Skupina udělala to nejlepší, co mohla – ustoupila do lesa. Tam ale boj s přírodou prohrála.
