V červenci roku 1184 se v Erfurtu sešla špička tehdejší říše, aby vyřešila spor mezi dvěma významnými muži. Místo dohody ale přišlo něco, co se do dějin zapsalo jako bizarní tragédie. Desítky šlechticů tehdy zahynuly na místě, kde by to čekal málokdo. Středověký sněm skončil v latríně…
Mocenský spor, který hrozil válkou
Začátkem 80. let 12. století rozdmýchal mohučský arcibiskup Konrád I. z Wittelsbachu spor s durynským lantkrabětem Ludvíkem III. Důvodem byla výstavba hradu Heiligenburg poblíž města Felsberg, která měla podle arcibiskupa ochránit jeho území. Lantkrabě to však vnímal jako provokaci a pokus zabrat sporné území. Napětí rostlo, vyjednávání selhávalo a reálně hrozilo, že konflikt přeroste v ozbrojený střet.
Do celé věci musel zasáhnout samotný římskoněmecký král Jindřich VI. Ten během tažení do Polska přerušil cestu a svolal sněm do Erfurtu. To bylo městem, které mělo být pro obě strany neutrální půdou. Na 26. července 1184 pozval šlechtu, duchovní i vlivné dvořany, aby byl celý konflikt veřejně projednán a rozhodnut.
Propadli se až do fekální jímky
Jednání se konalo v proboštském paláci Marienstift, v horním patře budovy. Sešlo se tam podle historických odhadů kolem tří set lidí, včetně krále, obou znepřátelených stran a řady dalších významných osobností. Jenže staré dřevěné podlahy nevydržely nápor živé váhy.
Krátce po zahájení sněmu se prohnilé trámy zřítily. Desítky přítomných se pak propadly nejprve do nižšího patra, jehož podlaha však nevydržela druhý náraz. Výsledkem bylo, že mnoho osob skončilo až na samém dně budovy. Tedy v prostorách, které sloužily jako žumpa.
Podle historických pramenů zahynulo přibližně 60 osob, někteří utonuli v exkrementech, jiní se udusili zplodinami rozkládajícího se odpadu a další rozdrtily padající trámy a kusy stropu. Mezi oběťmi byli například hrabě Gozmar III. ze Ziegenhainu, Fridrich I. z Abenbergu nebo purkrabí Fridrich I. z Kirchbergu.
Král přežil a rovnou rozhodl
Král Jindřich VI., arcibiskup Konrád i lantkrabě Ludvík III. se zachránili, protože seděli ve výklenku s kamennou podlahou, který zřícení unikl. Ostatní jim pomohli ven pomocí žebříků, a krátce nato dosáhli Ludvík s Konrádem smíru. Ať už to bylo z otřesu, nebo z pragmatismu, tragédie rozpustila letité spory během několika hodin.
Z tehdejšího pohledu šlo o neuvěřitelně krutou náhodu, která však hrála do karet samotnému králi. Většina mrtvých totiž patřila mezi jeho odpůrce. I proto se později objevily spekulace, že pád mohl být zinscenovaný. Žádné přímé důkazy však nikdy nalezeny nebyly. Co ale víme jistě, o sedm let později se Jindřich stal císařem a se svými protivníky už neměl slitování.
Zdroj: 100+1, kabinetkuriozit, muzivcesku
