Budoucí vládce Svaté říše římské vyrůstal v oslnivém lesku Karlova dvora, Václav IV. se ovšem pod drtivým tlakem otcova odkazu a vlastní nerozhodnosti postupně proměnil v muže drceného depresemi, které se snažil přehlušit nezřízeným pitím alkoholu v ústraní loveckých hvozdů. Příběh krále, který raději lovil zvěř, než aby krotil rozvrácenou Evropu, uzavřeli až husitští radikálové ohavným zneuctěním jeho mrtvého těla přímo na oltáři zbraslavského kláštera.
Zlatá klec
Karel Čtvrtý svého druhorozeného syna Václava nesmírně miloval a zároveň mu tím prokázal medvědí službu. Chlapec vyrůstal v absolutním přepychu a dvorní suita plnila každé jeho přání dříve, než ho vůbec stihl vyslovit. Byla to obrovská zátěž na psychiku malého dítěte.
Panovník chtěl zajistit svému rodu věčnou slávu, přesto svého dědice připravil o možnost naučit se skutečnému politickému řemeslu. Od mladíka se očekávalo převzetí role vůdce křesťanského světa. Složité diplomatické vyjednávání ovšem nelze odkoukat pouhým pasivním vysedáváním u tabulí.
Už ve svých sedmnácti letech převzal Václav IV. vládu nad celým královstvím a Svatou říší římskou. Okamžitě ale narazil na tvrdou realitu vysoké politiky, plnou intrik a náboženských rozkolů. Katolickou církví otřásalo schizma a domácí scénu brzy rozbouřilo husitství.
Každý politický neúspěch srážel mladého vladaře hlouběji do propasti sebelítosti. Neschopnost řešit státnické krize kompenzoval výbuchy vzteku. Odpovědnost byla příliš těžká a únikové cesty se nabízely na každém kroku.
Únik do lesů
Královskou kancelář tak brzy vyměnil za hluboké hvozdy a společnost psů. Lov se stal jeho hlavní náplní dní a víno milosrdně tlumilo výčitky svědomí. Společnost mu dělali oblíbení kumpáni tvořící kolem něj iluzi loajality.
Jeho brunátný a odulý obličej postupně doplňovala celková netečnost. V pozdějších letech panovník dokonce dočasně ochrnul a musel být přenášen, což dnešní medicína přisuzuje těžkému zánětu nervů z nadměrné konzumace alkoholu. Cesta k jeho úplnému konci nabrala spád v létě roku 1419.
Smrtící vztek
V srpnu dorazila na Nový hrad u Kunratic zpráva o novoměstské defenestraci. Nespokojení pražané vyhodili jím dosazené konšely z oken radnice. Reakcí byl gigantický záchvat zuřivosti. Král křičel a zcela se přestal ovládat.
Odborníci se dodnes přou o přesnou příčinu jeho následné smrti. Dlouho přijímaná teorie o mozkové mrtvici nebo infarktu má totiž své trhliny. Vládce po záchvatu přežíval ještě téměř tři týdny, což u těžkého infarktu tehdy znamenalo naprosto vyloučenou věc.
„To, co je k dispozici, budí podezření, že spíše než na infarkt myokardu zemřel Václav IV. v epileptickém statu,“ uvedl profesor Ivan Lesný pro Forum24.cz. Epileptické záchvaty jsou u těžkých alkoholiků v pokročilém stadiu demence dle něj velmi časté.
Zhanobené ostatky
Klid nenašel ani po smrti. Tajný pohřeb na Zbraslavi měl ochránit královy pozůstatky před běsnícím davem. Husitští radikálové ovšem klášter po roce vyrabovali a vtrhli do hrobky. Tělo bývalého krále vytáhli z rakve a posadili jej na oltář. Do zsinalých úst lili alkohol a pokřikovali, ať mrtvý král pije s nimi. Tělo zachránil až místní rybář, který jej tajně zakopal na vinici.
Ostatky Václava IV. jsou dnes uloženy v královské hrobce v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
Osamělý vladař
Historické prameny dlouho nabízely obraz zvráceného tyrana. Současní experti představují smířlivější pohled. Král vynikal jazykovým nadáním, zajímal se o módu a podporoval umění. Chybělo mu ovšem státnické nadání jeho otce. V turbulentní době plné rozbrojů by ale pravděpodobně pohořel i mnohem schopnější diplomat.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
