Nejslavnější dravec všech dob nebyl takový rychlík, jak si paleontologové desítky let mysleli. Dosavadní učebnice tvrdily, že Tyrannosaurus rex dosáhl své monstrózní velikosti už ve pětadvaceti, ale nová analýza kostí ukazuje úplně jinou realitu. Obávaný gigant potřeboval k dosažení osmi tun váhy téměř půl století a jeho dospívání připomínalo spíše maraton než sprint. Většinu života tak strávil jako „náctiletý“ čekatel na trůn.
Skrytá pravda v kostech
Věda se dlouho spoléhala na počítání růstových kruhů ve zkamenělých stehenních kostech, což je metoda podobná určování stáří stromů. Předchozí výzkumy naznačovaly, že růst tyranosaura se zastavil kolem pětadvacátého roku a zvíře uhynulo zhruba ve třiceti. Tým odborníků však nyní v odborném časopise PeerJ představil výsledky, které tento závěr bourají. Použili polarizované světlo a díky němu u sedmnácti exemplářů objevili dříve neviditelné růstové značky.
Ukázalo se, že maximální velikosti dosáhl tento predátor až mezi 35. a 40. rokem života. Dospívání mu zabralo o celých patnáct let déle, než se dosud uvádělo.
„Tato růstová trajektorie je pozvolnější, než se očekávalo,“ uvedla paleohistoložka Holly Woodward z Oklahoma State University pro agenturu Reuters. „Místo toho, aby T. rex rychle vyrostl do dospělé velikosti, strávil velkou část svého života v juvenilních až subadultních velikostech.“
Hladovění střídala hojnost
Nový statistický přístup, který kombinuje záznamy od jedinců různého stáří, vykreslil obraz tvora, jehož vývoj nebyl lineární. Růstové kruhy dinosaurů zachycují jen posledních pár let života, ale díky širokému spektru vzorků se podařilo zrekonstruovat celou historii. Data odhalila, že tyranosaurus rostl velmi nepravidelně.
„Zjistili jsme také, že rozestupy růstových kruhů u jednotlivých T. rexů byly variabilní. T. rex měl flexibilní růstový vzorec. V některých letech nerostl moc, jindy rostl hodně,“ uvedla Woodward pro Reuters. Tato variabilita jasně naznačuje závislost na zdrojích. V dobách hojnosti dinosaurus investoval energii do velikosti. V časech nedostatku růst prostě zastavil, aby přežil. Byla to krutá daň za život v nehostinném prostředí křídy.
Strategie absolutního vládce
Tento pomalý růst nebyl evoluční chybou, ale spíše sofistikovanou strategií. Tím, že T. rex zůstával dlouho ve střední velikostní kategorii, obsazoval různé potravní niky a nekonkuroval dospělým jedincům vlastního druhu. Mláďata a dospívající kusy lovili jinou kořist. Teprve až dosáhli obřích rozměrů, pustili se do boje o největší býložravce.
„Myslím, že starší dospělí byli mnohem více oportunističtí a využívali spíše mrchožroutství než mladší, menší jedinci. Prodloužená doba růstu poskytovala mladším jedincům delší čas na to, aby případně získali více živé kořisti,“ řekl spoluautor studie Jack Horner pro Reuters. Tato separace rolí umožnila druhu dominovat ekosystému na všech úrovních, aniž by se navzájem vyhubili bojem o potravu.
Jeden král, nebo více dědiců?
Rozdílné růstové křivky zkoumaných vzorků navíc přilévají olej do ohně v debatě o klasifikaci druhů. Někteří paleontologové se domnívají, že to, co považujeme za mladého T. rexe, může být ve skutečnosti zcela jiný druh, například Nanotyrannus. Nová studie sice nemůže tuto teorii definitivně potvrdit, ale poskytuje jí silné argumenty. Variabilita v kostech je totiž obrovská.
„Je to dobrá, provokativní práce, která také naznačuje, že mezi T. rexy byla větší variabilita, než jsme si dříve mysleli, a že některé fosilie, které byly dlouho nazývány T. rex, mohou ve skutečnosti patřit k jiným druhům,“ řekl Steve Brusatte, profesor paleontologie na Edinburské univerzitě, pro CNN.
Ať už jde o jeden druh nebo celý komplex příbuzných dravců, jedno je jisté. Kosti těchto pravěkých vládců ani po milionech let nevydaly všechna svá tajemství a nutí nás neustále přepisovat historii.
