U dětí patří pátý prosinec k nejočekávanějším dnům roku. Ulice ovládnou čerti s řinčícími řetězy, andělé a důstojní muži v biskupském rouchu. Většina lidí vnímá tuto postavu jako symbol štědrosti a laskavosti pro děti. Historická realita biskupa z Myry je však mnohem barvitější a drsnější. Skutečný Mikuláš nechodil od domu k domu s cukrovím, ale tvrdě obhajoval víru a neváhal se postavit nespravedlnosti.
Biskup z turecké Patary
Mikuláš se narodil do křesťanské řecké rodiny v likyjském městě Patara na území dnešního Turecka. Historické prameny zasazují jeho narození do období kolem roku 280. Jeho rodina se pravděpodobně zabývala obchodem s rybami, což později přispělo k tomu, že se stal patronem námořníků a rybářů. Byl velmi zbožný. Po smrti otce se rozhodl pro radikální krok a rozdal své dědictví chudým.
Biskupský úřad v Myře převzal nezvykle brzy, ale klidný život ho nečekal. Za vlády Galeria a Maximina, kdy křesťané čelili tvrdému pronásledování, skončil kvůli své víře ve vězení. Proslul jako nekompromisní potírač pohanství. Neváhal sáhnout ani k radikálním krokům. Traduje se, že nechal zbourat několik chrámů starých bohů.
Měl však silný smysl pro spravedlnost. Dohlížel na férovost soudů a bránil cizince. To mu dokonce vyneslo pověst ochránce nespravedlivě obviněných. Ačkoliv ho církev nikdy formálně nesvatořečila, patří k nejuctívanějším postavám křesťanství a východní liturgie ho řadí hned za Pannu Marii.
Zlaté koule a osud v nevěstinci
S postavou Mikuláše se pojí řada legend. Ta nejznámější vysvětluje jeho častý atribut. Tím jsou tři zlaté koule na knize. Příběh vypráví o zchudlém šlechtici, který se dostal do zoufalé situace. Rodina uvízla v dluzích. Otci hrozilo vězení a jeho tři dcery čekal krutý osud. Měly být prodány do veřejného domu, aby si vydělaly na věno nebo splatily dluhy otce.
Mikuláš se o této tragédii dozvěděl a rozhodl se zasáhnout. Měl jim pak hodit oknem po jednom sáčku se zlaťáky. Díky tomuto daru rodina unikla z dluhů a dcery se vyhnuly prostituci. Právě proto je Mikuláš paradoxně označován i jako patron prostitutek. Tato legenda položila základ dnešní tradice obdarovávání.
Jiná, mnohem temnější legenda, mluví o vzkříšení tří dětí. Ty měl zavraždit zlý hostinský a naložit je do sudů. Mikuláš je však vrátil do života.
Únos do Itálie a prázdný hrob
Mikuláš zemřel v polovině čtvrtého století, pravděpodobně 6. prosince. Původně byl pohřben ve svém domovském městě Myře. Klid jeho ostatků však netrval věčně. V jedenáctém století se Byzantská říše dostala pod tlak a Malá Asie připadla islámskému světu. To vyburcovalo italské námořníky k odvážné akci.
V roce 1087 přepadli Myru a Mikulášovy ostatky ukradli. Odvezli je do italského Bari. Tamní kryptu o dva roky později posvětil papež Urban II. V tureckém Demre tak dodnes stojí pouze prázdný sarkofág. V Bari je Mikuláš uctíván v bazilice San Nicola. Z jeho ostatků prý po staletí vytéká tekutina, které věřící přisuzují léčivé účinky. Tento kult se následně rozšířil do celé Evropy.
Čert, anděl a americký Santa
České oslavy mají svá specifika. Mikuláš chodí v doprovodu anděla a čerta. Tato trojice je pozůstatkem středověkých her a maškarních průvodů. Anděl chválí a čert symbolicky trestá. Zajímavé je načasování této obchůzky. Koná se totiž už 5. prosince večer. Důvod je prostý. Pro naše předky začínal nový den již západem slunce dne předchozího.
Zatímco v Česku nosí Mikuláš dary v předvečer svého svátku, v USA se tradice vyvinula jinak. Tam se postava biskupa proměnila v Santa Clause. Ten ztratil biskupské atributy. Místo mitry nosí červenou čepici a dárky rozváží až o Vánocích.
Česká tradice si však zachovává své kouzlo. Děti musí přednést básničku a Mikuláš nahlíží do knihy hříchů. Za odměnu dostávají ovoce či sladkosti. Zlobivé děti najdou v nadílce brambory nebo uhlí.
