Dnešní doba řeší manželské trojúhelníky u rozvodových právníků a bojem o výživné. Minulá staletí volila drastičtější metody. Cizoložnice končily s uříznutým nosem, na pranýři nebo v pytli s divokým zvířetem. Společnost chránila rodovou krev za každou cenu a nevěra vdané ženy znamenala zločin rovný vlastizradě.
Dvojí metr
Křesťanská morálka sice hlásala věrnost pro oba manžele, realita všedního dne však vypadala jinak. Mužská nevěra se mlčky tolerovala nebo přešla pokutou. Společnost ji vnímala jako chvilkové selhání z vášně. Žena naproti tomu nesla odpovědnost za čistotu rodu.
Její cizoložství znamenalo riziko kukaččího mláděte a ohrožení majetkových práv dědiců. Manžel byl svrchovaným pánem a v mnoha kulturách měl právo rozhodovat o životě a smrti své ženy, pokud ji přistihl při činu.
Styk byl povolen pouze s manželem a za účelem plození dětí. Vše ostatní spadalo do kategorie hříchu. Městští rychtáři měli pravomoc kontrolovat ložnice, zda spolu spí ti, kteří spolu spát mají. Tyto kontroly probíhaly často jen formálně, aby se učinilo zadost církevním předpisům.
Veřejná potupa
Středověká spravedlnost sázela na vizuální efekt a odstrašení. Žena podezřelá z cizoložství musela projít uličkou hanby. Dav ji častoval nadávkami, plival na ni a házel bláto. Častým trestem byl pranýř na náměstí, kde provinilkyně strávila hodiny či dny vystavena posměchu celého města. Ve Francii kat ostříhal cizoložnici dohola a vypálil jí cejch. Tímto znamením ji navždy vyřadil ze slušné společnosti.
Mnohem brutálnější praxi zavedla Anglie v 11. století. Ženám za nevěru uřezávali nosy a uši. Logika byla prostá. Zmrzačená žena ztratila svou krásu a přitažlivost, čímž se stala pro ostatní muže nezajímavou. Trest ji tak fyzicky poznamenal do konce života a sloužil jako varování pro ostatní. Historik a spisovatel Vlastimil Vondruška k dobové mentalitě poznamenal zajímavý fakt.
„Ve středověku neexistovala prudérnost, ani intimní konání se neodbývalo v soukromí, lidé se trápili jen tím, co je mohlo opravdu zabít, a to rozhodně nevěra nebyla. Oni si opravdu odpouštět uměli. Manželství mělo navíc především funkci ekonomickou,“ řekl Vondruška pro Marianne.cz.
Kočka v pytli
Osmanská říše povýšila trestání nevěrnic na sadistické divadlo. Odsouzenou ženu zašili do koženého pytle společně s živou kočkou. Kat poté do pytle tloukl řetězy. Vyděšené zvíře v stísněném prostoru bojovalo o život a drápalo ženu hlava nehlava. Utrpení končilo až smrtí obou uvězněných tvorů. Tento trest měl symbolizovat chaos a špínu, kterou nevěra do rodiny vnesla.
Asijská krutost
Východní kultury v brutalitě nijak nezaostávaly. V Koreji donutili ženu vypít obrovské množství octa. Když jí tělo oteklo k prasknutí, zbili ji holemi k smrti. Mongolové řešili cizoložství mečem a provinilou ženu rovnou rozsekli vejpůl.
Specifický trest vymysleli v Siamu, dnešním Thajsku. Ženu připoutali do speciální konstrukce připomínající slonici. Následně k ní přivedli sloního samce. Zvíře v domnění, že jde o samici, ženu znásilnilo a svou vahou ji při aktu rozdrtilo.
Kruté tresty aale nejsou jen záležitostí učebnic dějepisu. V zemích uplatňujících právo šaría, jako je Írán, Súdán či části Nigérie, hrozí ženám za nevěru smrt i dnes. Trestem je kamenování. Odsouzenou zakopou po pás do země a dav do ní hází kameny takové velikosti, aby nezpůsobily okamžitou smrt, ale maximální bolest.
Zatímco západní svět dnes vnímá nevěru jako morální selhání a důvod k rozvodu, v těchto oblastech jde stále o hrdelní zločin. Ženy zde žijí pod neustálou hrozbou, že je sebemenší podezření může stát život.
👉🏻 Další historické zajímavosti.
