12. července uplyne 93 let od smrti jednoho z největších podnikatelů a také vizionářů své doby. Muž zvaný oprávněně „král obuvi“ se narodil ve Zlíně 3. dubna 1876. Jeho skutečný příběh se ale začal psát až roku 1894, kdy se se sourozenci Antonínem a Annou rozhodl vrátit z Prahy do Zlína a založit obuvnickou dílnu. Byl to počátek impéria.
Krkolomná cesta
Baťové měli coby ševcovský rod boty doslova v genech. První zmínka o ševci Lukáši Baťovi pochází už z roku 1667. Tomáš si tak k verpánku sedl už ve 12 letech a zakrátko ovládal vše potřebné. Když zemřela matka a otec se podruhé oženil, stěhovala se rodina do Uherského hradiště. Tam ale sourozencům nevydali povolení k podnikání, vrátili se tedy do Zlína.
Dne 21. září 1894 tak zakládají s pomocí nevelkého dědictví malý závod tvořený skupinou šiček a ševců. Přes malé počáteční proporce jde o jednu z prvních „velkovýrob“ obuvi na světě. Botami zásobovali nejen sousedy, ale i „přespolní“ a vzdálené obchodníky. Moc se jim ale nevedlo, o rok později byl zastaven majetek a ve vzduchu visely hrozby věřitelů.
Invence a poptávka
Aby Baťa firmu zachránil, musel doslova vynalézat. Firmu tak zachránil jeho nápad šít boty z plátna, které bylo mnohem levnější než pravá kůže. Vznikly legendární „baťovky“, tedy plátěné boty s koženou podešví, zůstala elegantní špička z pravé kůže. S šikovnou reklamou začal zájem o tuto obuv rapidně sílit.
O téměř dekádu později už Baťa vyrábí 2 200 párů denně, vylepšuje provoz, šikovným rukám ševců dává do ruky moderní stroje. Baťa se nedrží jednoho druhu nebo postupu, citlivě reaguje na chování zákazníků.
Válečné časy
Přestože první světová válka znamenala málo pracovníků, problémy s dodávkami materiálu a vznik kartelů, zvýšil Baťa v roce 1917 prodej na cca 2 miliony párů bot ročně. V poválečné době navíc přišel s metodou adaptace na tehdejší ekonomické těžkosti.
Ceny obuvi snížil na polovinu, jeho dělníci souhlasili s redukcí mzdy o 40 %. Jejich šéf jim pak na oplátku dodával jídlo, oblečení a další kritické věci za poloviční ceny. Odvážná strategie nesla ovoce a jeho obchody zaplavili zákazníci. Ve stejné době také použil dnes naprosto základní obchodní psychologický trik, tzv. Baťovské ceny končící devítkou.
Rozvoj nejen Zlína
Rostoucí prosperita si žádala nové síly, následně začalo růst město ve městě. Baťa koupil od Zlína pozemky a svým lidem zajistil potřebnou infrastrukturu. Nezastavil se ale u „Baťových domků“. Uvnitř „továrny“ byly obchody, škola, kulturní centra, tento koncept aplikoval i na další města se svými pobočkami.
Logicky expandoval i do zahraničí a ve velmi náročných dobách poskytoval levný nájem i potraviny. Obecně totiž věřil, že podnik má sloužit veřejnosti. Svou dobu předběhl i samosprávou dílen a oddělení, kde mohli zaměstnanci přispívat nápady a ovlivnit svůj výdělek ziskovostí podniku. Pobočky měl už ve Francii, Rakousku, Rumunsku, Egyptě, Belgii, Finsku nebo Itálii.
Tragická smrt
Obchodní génius a společenský reformátor zahynul tragicky 12. července 1932 ve věku 56 let. Krátce po startu z nedalekých Otrokovic se zřítilo letadlo Junkers F13, kterým letěl na pracovní cestu do Švýcarska. Maketu stroje si dnes lze prohlédnout v Památníku Tomáše Bati.
Vedení firmy pak převzal nevlastní bratr Jan Antonín Baťa, který pokračoval v jeho odkazu a rozvoji společnosti. Jeho snahy přeťal režim, který bez náhrady znárodnil všechny továrny. Dnes společnost Baťa funguje na všech kontinentech krom Antarktidy.
Zdroje: KudyZNudy, Slisty, Wikipedia, ZlinskyDenik
