Vladimír Remek má dnes 77 a pořád platí, že žádný jiný Čech ani Slovák se tam, kam on, nikdy nepodíval. V březnu 1978 seděl v raketě Sojuz 28 a jako první člověk na světě bez amerického či sovětského pasu vzlétl mezi hvězdy. Českobudějovický rodák tím vstoupil do dějin a jeho životní dráha, která vedla ze stíhačkového kokpitu až k diplomatickým misím v Moskvě, by vydala na román nebo zajímavý film.
Jak se z pilota stal kosmonaut
V polovině sedmdesátých let seděl Vladimír Remek za kniplem stíhačky a rozhodně netušil, že ho brzy budou vybírat do programu, který mu změní život. Sověti tehdy hledali kandidáty pro svůj projekt Interkosmos a z osmdesátky československých pilotů postupně zůstala jen čtveřice vyvolených. Ladislav Klíma, Oldřich Pelčák, Michal Vondroušek a právě Remek. Do hry ale nepromlouvaly jen výsledky testů, svoje slovo si brzy řekla i vysoká politika v Moskvě.
„Velkou předností Vladimíra Remka byly výborné psychofyziologické předpoklady, v nich byl mezi kandidáty nejlepší,“ vzpomínal šéf lékařské komise MUDr. Antonín Dvořák. „Také při laboratorních testech, kdy pracoval pod časovým tlakem, byl první. Rovněž intelektuálně stál na špici.“ Přesto si všiml i slabin: „Trpěl však nadváhou a vazomotorickou rýmou.“
Do dvojice jej nakonec přiřadili k sovětskému plukovníkovi Alexeji Gubarovovi. Rozhodnutí, kdo poletí, se odehrálo na nejvyšších politických úrovních. Roli sehrála i historie Pražského jara a Brežněvovo gesto vůči Gustávu Husákovi. Ať už za výběrem stálo cokoli, bylo jasné, že československý zástupce ponese obrovskou symboliku.
Sedm dní mezi hvězdami
Start mise Sojuz 28 se odehrál 2. března 1978 na Bajkonuru. V den, kdy v Kazachstánu bylo patnáct pod nulou, usedl Vladimír Remek do křesla rakety a v 16:28 středoevropského času se stal 87. člověkem ve vesmíru. „Byl jsem na to připraven,“ vzpomínal později. „Věděl jsem, že v prvním okamžiku mě to hodí dopředu. Přesto jsem byl trochu nesvůj, možná tři, možná pět sekund.“
Na palubě spolu s Gubarovem zamířil k orbitální stanici Saljut 6. Mise trvala sedm dní, 22 hodin a 16 minut. Kosmonauti prováděli experimenty s růstem řas, pěstovali krystaly v peci Splav-01 vyvinuté v Československé akademii věd a zkoumali vliv beztíže na lidský organismus. Byla to také chvíle, kdy se poprvé ozvala čeština přímo z oběžné dráhy. Spojař požádal: „Voloďo, mluv česky!“
Astronomka Jana Tichá v rozhovoru pro Český rozhlas připomněla, jak výjimečný tento okamžik byl: „Vladimír Remek je dodnes považován jaksi za prvního evropského kosmonauta, v každém případě byl prvním ze třetí země po Sovětském svazu a Spojených státech. Vzlétl do vesmíru jako 87. kosmonaut vůbec a je až vtipné, že před ním to bylo přesně napůl, 43 sovětských a 43 amerických astronautů.“
Život po návratu na Zemi
Po triumfální misi čekal Remka zcela jiný svět. „Stal se takovou trochu předváděnou ikonou, což ho rozhodně nebavilo,“ řekla Jana Tichá v roce 2019 po setkání s ním. Z kosmonauta se stal muž, kterého zvou na besedy, oslavy a slavnostní akce, ale jeho profesní dráha mířila dál.
V armádě vystoupal až do hodnosti generála a pokračoval v práci v letectvu. Později vstoupil do politiky, kde působil jako europoslanec, a nakonec i do diplomacie. V letech 2014–2018 byl českým velvyslancem v Rusku, což pro muže, jehož jméno znají v Moskvě lépe než leckde doma, byla logická profesní kapitola.
Rodinný život však zůstal stejně zajímavý. Jeho dcera Anna Remková, narozená v roce 1980, se vydala na hereckou dráhu a v roce 2011 se provdala za Ondřeje Brouska, herce známého i z filmu Pelíšky. Remek tak jedinečně spojil hvězdný kosmos s českým divadelním rodem.
Suvenýry z kosmu a české stopy ve vesmíru
Kromě vědeckých výsledků přinesla Remkova mise i symbolické suvenýry. S sebou si vzal hodinky Poljot caliber 3133, figurku dobrého vojáka Švejka a malou panenku v kroji, kterou mu věnoval záložní kosmonaut Oldřich Pelčák. „Mám je uložené dodnes v trezoru v bance,“ řekl o hodinkách v roce 2018 pro Český rozhlas.
Tradice českých symbolů v kosmu tím ale neskončila. Americký astronaut Andrew Feustel si v roce 2009 vzal do vesmíru Nerudovy Písně kosmické a o dva roky později i Krtečka od Zdeňka Milera. Jednu z figurek pak Feustel osobně daroval při návštěvě Česka, druhá dodnes zdobí jeho domov v USA.
A česká stopa pokračuje i v novém tisíciletí. Hodinky Prim Tycho Brahe se v roce 2024 vydaly na hranici kosmu a přístroje českých vědců létají na družicích či sondách.
Zdroje: autor, Český rozhlas, epublishing.cz, Metro.cz, Dotyk.cz
