Třiačtyřicetiletý výběrčí splátek Dalibor Eisenreich se ve čtvrtek 15. června 2006 chystal se na večerní oslavu narozenin. Během polední schůzky u klientů v Českém Krumlově však přijal krátký telefonát, narychlo změnil program a spěšně odjel neznámo kam. Na domluvenou party už nedorazil a jeho odstavený vůz našli místní obyvatelé odpoledne na okraji obce Větřní.
Přípravy na narozeninovou oslavu
Ráno 15. června 2006 začalo pro Dalibora Eisenreicha zcela běžně. Třiačtyřicetiletý muž se chystal na odpolední oslavu narozenin své kamarádky. Do svého černého vozu značky Mercedes připravil láhev drahého alkoholu a kolem desáté hodiny dopoledne navštívil květinářství.
Zde si objednal velkou kytici a obsluze sdělil, že si ji vyzvedne nejpozději do 18 hodin. Během nákupu květin utrousil poznámku, že ho ještě čeká jedno jednání, na které se mu vůbec nechce.
Následně se věnoval své obvyklé práci. Živil se jako výběrčí splátek pro nebankovní sektor a také on sám poskytoval půjčky. Pro svůj vzhled, ke kterému patřily zlaté řetízky, prsteny a luxusní automobil, působil na své okolí velmi nápadně a vysloužil si přezdívku půjčkař.
Během dne navštívil zhruba dvanáct ze svých přibližně tří set klientů. Vzhledem k povaze svého povolání u sebe běžně nosil vysokou finanční hotovost. Jednalo se o částky v rozmezí od 80 do 100 tisíc korun. Právě tyto peníze nebo případní problémoví dlužníci se později stali hlavním motivem policejního vyšetřování.
Zlomový telefonát v Českém Krumlově
Kolem půl jedné odpoledne dorazil do bytu manželů Švecových na sídlišti Plešivec v Českém Krumlově. Podle výpovědi svědkyně měl dobrou náladu a během sepisování smluv vtipkoval. Situace se radikálně změnila ve chvíli, kdy mu zazvonil telefon.
Eisenreich volajícímu řekl, že nyní nemůže a že si dotyčný musí ještě chvíli počkat. Po ukončení hovoru znatelně znervózněl. Přestal komunikovat, spěšně ukončil návštěvu a od klientů rychle odjel.
Další potvrzené svědectví pochází z půl třetí odpoledne, kdy se pohyboval u autobusového nádraží v Českém Krumlově. Později v rozmezí od 16 do 18 hodin projel ve svém mercedesu obcí Větřní směrem na Frymburk. Před tamní restaurací Slávie stačil ještě zamávat své známé. To bylo naposledy, kdy ho někdo s jistotou viděl.
Na odpolední oslavu narozenin pro objednanou kytici nedorazil. Jeho mobil zůstal nedostupný.
Opuštěný mercedes v části Němčí
Nejpozději v 17 hodin a 45 minut zaregistrovali místní obyvatelé Eisenreichův černý mercedes. Stál zaparkovaný a opuštěný před domy v části obce Větřní, které se říká u Studánky v lokalitě Němčí.
Kriminalisté záhy začali pracovat s verzí, že se muž stal obětí násilného trestného činu, který spáchala třetí osoba. Do pátrání se tehdy zapojily desítky jihočeských policistů. Prohledávali lesní masivy v okolí nálezu vozu, prozkoumávali rybníky a koryto řeky Vltavy za pomoci policejních potápěčů.
Vyšetřovatelé dokonce na základě jednoho z poznatků přistoupili k exhumaci starého hrobového místa na místním hřbitově, kde mělo být tělo ukryto pod náhrobním kamenem. Žádná ze stop ale k nalezení muže nevedla. Kriminalisté současně pracovali i s možností, že se hledaný muž mohl rozhodnout zmizet z vlastní vůle, změnit podobu a ukrýt se někde v cizině.
Odlet podezřelých do Ekvádoru
Vyšetřování se postupně zúžilo z původních tří stovek klientů na dva konkrétní podezřelé. Po dvou letech od zmizení si případ převzal kriminalista Peter Tousecký, který podle svých slov nabyl dojmu, že muž zmizel za pomoci třetí osoby. Policie zjistila, že jeden z podezřelých mužů bydlel v bezprostřední blízkosti místa, kde se našlo opuštěné auto. Prvotní činnost policie tak mohl sledovat přímo z okna.
Vyšetřovatelé předpokládali, že mezi obyvateli Větřní byl někdo, kdo o zmizení něco věděl, ale informaci si nechal pro sebe. Policie však neměla dostatek důkazů pro vznesení obvinění. Dvojice podezřelých si bezprostředně po události začala ve zkráceném řízení vyřizovat cestovní doklady.
Jeden z mužů odletěl do Ekvádoru. Po čtrnácti dnech se do České republiky vrátil, ale později s druhým podezřelým znovu odcestoval.
Kriminalisté nevyloučili možnost, že se možní spolupachatelé zdržují ve Střední Americe. Dalibor Eisenreich byl v době zmizení 172 centimetrů vysoký, měl hnědošedé vlasy, prošedivělý knír a šedomodré oči. Jeho tělo se vyšetřovatelům od roku 2006 nepodařilo najít.
