Dcera císařovny, která měla všechno. I zakázanou lásku. Život Marie Kristiny, oblíbenkyně Marie Terezie, nebyl jen leskem císařského dvora, ale i příběhem velké bolesti, vzdoru a výjimečného štěstí.
Víc než jen dcera Marie Terezie
Marie Kristina se narodila v roce 1742 jako páté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Od narození byla výjimečná. Nejen tím, že přišla na svět právě v den matčiných narozenin, ale i náklonností, kterou jí panovnice po celý život projevovala. Jako jediná z potomků slavné panovnice se nemusela provdat z povinnosti, ale mohla si zvolit partnera podle svého srdce.
Mezi svými sourozenci si tímto výsadním postavením vysloužila závist a odstup. Sama však nikdy neprojevila snahu o sblížení. Vyrůstala jako oblíbené dítě, přezdívané Mimi, a mohla si dovolit to, co ostatním nebylo dopřáno. Například si sama vybrat svou vychovatelku nebo se věnovat výtvarnému umění. Malovala portréty císařské rodiny a kopírovala mistrovská díla.
Láska k princezně i k princi
Jako sedmnáctiletá se Marie Kristina zamilovala do Ludvíka Evžena Württemberského, ale jeho nízký společenský původ lásce nepřál. Opravdovou citovou revoluci ale přineslo až setkání s Isabellou Parmskou, první manželkou jejího bratra Josefa II.
Obě mladé ženy spojovalo víc než jen švagrovský vztah. Trávily spolu téměř všechen čas, dopisovaly si ve francouzštině a jejich vzájemné city překračovaly hranici běžného přátelství. Zachovalo se přes dvě stě dopisů, které Isabella Marii Kristině napsala. Tyto listy svědčí o hlubokém citovém poutu a pro dvorskou společnost byly tehdy více než skandální. Přezdívky Orfeus a Eurydika, které jim na dvoře přilepili, vystihují jejich romantické souznění.
Osud však tomuto vztahu nepřál. Isabella zemřela mladá na neštovice a Marie Kristina její smrt těžce nesla. Útěchu našla po čase v přítomnosti Alberta Kazimíra Sasko-Těšínského, kterého znala už z dřívějšího koncertu u dvora. Tentokrát jí matka Marie Terezie sňatek povolila, i když se proti tomu zpočátku stavěl otec František Štěpán. Po jeho náhlé smrti už nic nebránilo tomu, aby se Mimi v roce 1766 stala vévodkyní. Obřad se kvůli dvornímu smutku konal mimo Vídeň, v Dolních Rakousích. A svatebčané přišli v černém.
Šťastné manželství a odkaz, který přetrval
Manželství Marie Kristiny a Alberta bylo výjimečně harmonické. Ačkoli po smrti jejich dcery zůstali bezdětní, zůstali si oddaní. Spojovala je nejen láska, ale i společné zájmy, především sběratelství a umění. V roce 1768 společně založili galerii Albertina. Ta nese jejich jména a existuje dodnes.
Marie Terezie si mladý pár držela u sebe ve Vídni. Když zemřela, nový císař Josef II. sestru a švagra vyslal do Bruselu. Tam se museli potýkat s důsledky jeho vlastních reforem. Přes veškeré potíže, které tam zažili, jejich vztah zůstal pevný až do konce.
Marie Kristina zemřela v roce 1798 ve věku 56 let. Albert ji přežil o dvacet pět let a už se nikdy neoženil. Na památku své manželky nechal zhotovit náhrobek od slavného sochaře Antonia Canovy. Mramorová pyramida s nápisem „UXOR OPTIMAE ALBERTUS“, v překladu „Nejlepší manželce Albert“, dodnes připomíná, že Marie Kristina byla výjimečnou ženou. Měla vše, co ostatní habsburské dcery neměly.
