Před dvaapadesáti lety nastoupila devětačtyřicetiletá sboristka Národního divadla Věra Urieová do noční tramvaje a beze stopy zmizela. Její partner policii tvrdil, že náhle emigrovala do Rakouska. Vyšetřovatele i přátele však zarazil fakt, že žena zanechala ve své nově postavené vile nedotčené jídlo, o kterém ještě cestou z práce mluvila.
Cesta z divadelního představení
V pátek 25. října roku 1974 vystupovala Věra Urieová ve Smetanově opeře Dalibor. Po představení nastoupila kolem půl jedenácté večer se svou kolegyní Janou Kosteleckou do tramvaje číslo sedmnáct, která směřovala do Braníka. Kolegyně vystoupila o zastávku dříve, sboristka pokračovala až na konečnou stanici. Během cesty se svěřila, že na ni bude čekat její o devět let mladší partner s autem.
Z konečné zastávky vedla k jejich novému domu v Hodkovičkách téměř kilometr dlouhá cesta do kopce kolem Branického pivovaru. Zda partner skutečně přijel, se policii nepodařilo nikdy s jistotou zjistit. Muž při pozdějším výslechu uvedl, že pro ženu nejel a v době jejího předpokládaného návratu již spal.
Hrnec uvařeného jídla
Následující den odpoledne volali Janě Kostelecké z divadla, protože její kolegyně nedorazila na odpolední představení. Kostelecká proto zatelefonovala do vily v Hodkovičkách. Sluchátko nejprve zvedl partnerův bratr a teprve po chvíli předal hovor hledanému muži. Ten vysvětloval, že zpěvačka přijala pozdě v noci telefonát od nějakých Rakušanů a časně ráno za nimi odjela.
Kostelecká této verzi neuvěřila a vydala se přímo na místo. V domě objevila na sporáku hrnec uvařených brambor, o kterých obě ženy mluvily ještě předchozí večer v tramvaji. Věra Urieová je plánovala po návratu z divadla připravit k jídlu. O dva dny později podal její partner na oddělení Veřejné bezpečnosti v Bartolomějské ulici oficiální oznámení o pohřešování.
Pochybnosti o verzi partnera
Verze o náhlé emigraci vykazovala trhliny. Zpěvačka počátkem sedmdesátých let v Rakousku legálně pracovala a starala se tam o svého nemocného bratra. Ten v roce 1971 zemřel, čímž pominul hlavní důvod k opuštění republiky. Žena navíc vlastnila tuzexové konto s deseti tisíci poukázkami a disponovala dědictvím po rodičích. Účet mohla kromě ní obsluhovat pouze dvojice disponentů složená z jejího druha a jeho bratrance.
Pochybnosti budilo i chování partnera. Profese stavebního technika mu tehdy neposkytovala dostatek peněz na financování nákladné vily, do které zpěvačka podle rodiny vložila vlastní úspory. Na nákup staršího vozu značky Fiat si musel půjčit peníze a své bývalé manželce dlužil po majetkovém vyrovnání třicet tisíc korun, které za něj zaplatila právě Urieová.
Krátce po jejím zmizení prodal její klavír a do vily si nastěhoval svou milenku. Policie také zjistila, že ačkoliv si zpěvačka vzala osudný večer s sebou jeden ze dvou unikátních italských klíčů od domu, po několika týdnech se tento klíč u muže znovu objevil.
Noční výkop na zahradě
Později se kriminalistům přihlásil svědek Tomáš Sochor. Uvedl, že v kritickou noc projížděl ulicí kolem vily a viděl na zahradě dva muže vykopávat vzrostlý rododendron. Jeden z nich stál v jámě hluboké do pasu. Ráno při cestě do práce si svědek všiml, že keř stojí opět na svém původním místě. Oznámení policii však bezprostředně neučinil.
Policisté následně prohledali celou trasu od zastávky k domu a potápěči propátrali nedaleký rybník. Prověřovali i možnost, že tělo skončilo v základech tehdy budované severojižní magistrály na Pankráci, kde stavbaři do vyvrtaných jam spouštěli ocelové armatury a zalévali je betonem. Na této stavbě tehdy pracoval jako geolog bratr zpěvaččina partnera. Kriminalisté v těchto místech nasadili sonary, průzkum byl ovšem podle dobových dokumentů nečekaně zastaven.
Prohlášení za mrtvou
Přes veškeré snahy vyšetřovatelů se tělo Věry Urieové nepodařilo nalézt a případ zůstal neobjasněný. V roce 1983 soud prohlásil pohřešovanou zpěvačku za mrtvou. Na základě tohoto rozhodnutí získal její partner veškerý majetek včetně tuzexového konta a rozlehlé vily v Hodkovičkách.
V případu se objevila i řada fám. Lidé si vyprávěli, že zpěvačka skončila zazděná ve výklenku Národního divadla nebo pod podlahou sauny. Pozemky a polovina vily zůstaly ještě v roce 2024 v majetku partnerova bratra. Druhou polovinu vlastnil syn ženy, která se do domu nastěhovala bezprostředně po zmizení původní majitelky.
