Jsme v Paříži, píše se 14. červenec roku 1789. Vzduch přímo dýchá napětím, ulicemi se pohybují davy plné hněvu. Všichni volají po spravedlnosti a hledají nějakou zbraň. Důvodů pro takové shromáždění je více. V zemi je hospodářská krize, panují sociální nerovnosti, monarchie není schopna řešit hluboké problémy. Jedna společnost stojí proti druhé.
Dominanta města
Na východním okraji Paříže se k nebi tyčí pevnost Bastila. Ve svých časech majestátní pevnost, dnes jen odlesk symbolu královské síly, zvůle a útlaku. A právě ona se stává terčem lidu, který se chce dostat dovnitř a ovládnout ji.
Dobytí Bastily nebylo rozhodně jen epizodou francouzské revoluce. Jde o klíčovou událost a doslovný symbol pádu francouzské absolutistické monarchie. Protože šlo o vojenskou pevnost, skrývaly její místnosti navíc zbraně a munici, která z davu udělala provizorní armádu.
Co k tomu všemu vedlo?
Na konci 18. století byla Francie sociálně rozdělena do tří stavů. Duchovenstvu a šlechtě se dostávalo rozsáhlých privilegií, hlavně svobody od daní. Ty zase plně zatížily třetí stav, který tvořil většinu společnosti. Zde byli všichni další od bohatých měšťanů po chudé rolníky.
Problémem byla hlavně velká disproporce vlivu. Ačkoli většina společnosti nesla nejvíc daní, politicky byla zcela marginalizována, tedy prakticky bez vlivu. Postupem let tak docházelo ke kumulaci napětí a volání po změně. Nejdřív jen lehce, později se hlavně mezi vzdělance dostaly myšlenky osvícenství, díky kterým získalo všechno konkrétnější podobu.
Role Bastily
Jednalo se o nejslavnější vězení francouzské monarchie, která byla v mysli Francouzů symbolem pro útlak. Vznikla v letech 1370-1383 jako obrana proti Angličanům během stoleté války. Využít ji později jako vězení bylo naprosto logické. Coby vojenská pevnost měla tlusté zdi, snadno se kontrolovala a špatně se z ní utíkalo.
Další funkcí byla role obranného bodu proti revolucím, čímž si ovšem stavba namalovala na záda terč nespokojených davů. Krutou ironií osudu se prvním vězněm stal Hugues Aubriot, který její stavbu dozoroval.
Předvečer zlomu
Král Ludvík XVI. odvolal 11. července populárního ministra financí Jacquese Neckera, současně povolal do Versailles vojáky. To ohrozilo ustanovené Národní shromáždění. Lidé v Paříži vytvořili milice o síle skoro 50 000 lidí, proti královským plukům ale neměli zbraně.
Jakmile však došlo k nasazení vojska proti lidu, bylo jasné, že doutná sud s prachem. Stačila drobnost a vše by se zvrhlo. Ulicemi navíc procházeli agitátoři a ke vzpouře vyzývali další a další lidi.
Vyhlídka na prach
Napětí ještě stouplo ráno 14. července, kdy dav zaútočil na Invalidovnu. Ta měla sice kanóny, obsluha ale odmítla střílet do krajanů. Váhání velitele na povolání jezdectva dalo davu možnost získat desítky tisíc mušket, minomet i kanóny. Chyběl už jen střelný prach, proto se vydali právě k Bastile. V té byla kromě vězení i tzv. prachárna, tedy muniční sklad. A vidina třinácti tun střelného prachu davu rozhodně za útok stála.
Osádku pevnosti v tu chvíli tvořilo 82 válečných invalidů, a 32 gardistů. Ti se vzdali po prvním odstřelování děly z Invalidovny. Pádem Bastily tak začala Velká francouzská revoluce a změna monarchie na republiku.
