V srpnu 1431 se k Domažlicím blížila velká armáda, která měla jednou provždy zlomit odpor husitů. Místo bitvy ale přišel úprk. Křižáci v čele s kardinálem utekli z bojiště, a Čechy slavily vítězství, které změnilo směr dalších vyjednávání s církví.
Západní Čechy jako další cíl. Křižáci se chystali ukázat sílu
Po letech neúspěšných výprav chtěla církev konečně získat kontrolu nad husitskými Čechami. Čtvrtá křížová výprava se začala formovat v létě 1431. Do čela se postavil braniborský markrabě, a také papežský legát Giuliano Cesarini. Právě ten měl hrát klíčovou roli při chystaném koncilu v Basileji.
Armáda, která čítala podle historiků až 100 tisíc mužů, se dala do pohybu z bavorské strany. Vojáci dorazili 1. srpna k Tachovu. Poté začali plenit okolní vesnice. Mířili dál k Plzni, nakonec změnili směr a vydali se k Domažlicím. Před nimi bylo kopcovité území s několika průsmyky. To považovali za dobré místo, odkud se dalo v případě potřeby rychle stáhnout zpět do Bavorska.
Husité vedení Prokopem Holým se zatím shromažďovali v okolí Berouna. Bylo jich méně, ale byli zvyklí na rychlé přesuny a společný postup. Za dva dny zvládli urazit 75 kilometrů a 14. srpna brzy ráno už byli na dohled od Domažlic.
Do bitvy nakonec nedošlo. Stačil zpěv a rachot kol
Křižácká armáda nestihla pořádně zaujmout bojové postavení. Část vojska se teprve přesouvala, jiní už chtěli ustoupit. Když se krajem začal šířit zvuk bubnů a známý husitský chorál „Ktož sú boží bojovníci“, vojáci znejistěli. Objevily se zprávy o blížících se Češích a v táboře vypukl zmatek.
Velitelé se pokusili přesunout část armády směrem ke Kdyni, aby si připravili únikovou cestu. Jenže místo klidného ústupu přišla panika. Jednotlivé oddíly se rozutekly a předsunutá pěchota zůstala bez podpory. I kardinál Cesarini musel prchnout, a to převlečený za obyčejného vojáka, bez klobouku, šperků i církevních listin.
Z bojiště tak nakonec zmizel nejen hlavní velitel, ale i většina armády. Husité se sice střetli s několika oddíly pěchoty, ale hlavní vítězství přišlo dřív, než došlo na větší bitvu. Do rukou Čechů padla vojenská výbava, zásoby i stovky vozů.
Domažlice rozhodly. Nejen na poli, ale i u jednacího stolu
Vítězství u Domažlic změnilo dosavadní postoj církve. Místo další výpravy přišla nabídka k jednání. Kardinál Cesarini uznal, že vojenská cesta nevede nikam, a otevřel husitům dveře na koncil v Basileji. Tam poprvé zazněly jejich požadavky veřejně, tedy svoboda kázání, přijímání pod obojí, omezení majetku církve a rovné tresty pro každého, bez ohledu na postavení.
A klobouk, který Cesarini ztratil při útěku, se stal symbolem celé porážky. Ještě dlouho poté byl vystaven v Praze před Týnským chrámem jako připomínka dne, kdy církevní vojsko nedokázalo odolat ani dřív, než se objevilo české vojsko v plné síle.
Zdroj: PrimaZOOM, husitstvi.cz, kudyznudy
