Vyprahlá poušť Karakum ukrývá úkaz, který připomíná bránu do jiného světa. Už přes půl století zde hoří unikající plyn. Teď ale plameny slábnou a turkmenské úřady dávají najevo, že se blíží konec. Jak je možné, že Brána do pekla hoří tolik let?
Z požáru neštěstí, z neštěstí turistická atrakce
Uprostřed turkmenské pouště, necelých 260 kilometrů od Ašchabadu, leží kráter Darvaza. Vznikl koncem 60. nebo začátkem 70. let poté, co zde sovětští geologové narazili na zásoby zemního plynu. Při průzkumu se propadla zem a zůstala po nich rozlehlá jáma, ze které začal unikat metan. Aby zabránili jeho šíření, rozhodli se plyn zapálit. Domnívali se, že vyhoří během několika dnů. Mýlili se.
Oheň v kráteru hoří dodnes, což je přes 50 let. Geolog Mark Ireland z Newcastle University pro National Geographic uvedl, že metan zřejmě neustále proudí z hlubokých podzemních ložisek v oblasti Amu-Darja.
Lidé sem jezdí i kvůli zážitku z jiného světa
Postupně se z místa stal turistický cíl. I když je dostupné jen přes prašné cesty a přespání nabízí spíš stan než hotel, přitahuje kráter cestovatele z celého světa. Působí jako kulisa z filmu. V temné noci hořící jáma osvětluje duny a vrhá zlověstné odlesky na okolní písek.
Výjimečný moment nastal v roce 2013. Kanadský badatel a dobrodruh George Kourounis se tehdy jako první člověk spustil do kráteru. Učinil tak, aby odebral vzorky plynů a půdy. Příprava trval něco přes rok. „Bylo to mnohem děsivější, žhavější a silnější, než jsem čekal,“ řekl později pro National Geographic. V jámě strávil necelých dvacet minut a vrátil se s unikátními vzorky i zkušeností, na kterou prý nikdy nezapomene.
Svou roli v příběhu sehrál i tehdejší prezident Gurbanguly Berdimuhamedow. Když v roce 2019 kolovaly zvěsti, že zemřel, rozhodl se je vyvrátit stylově. Osobně přijel ke kráteru a několikrát jej objel v závodním autě, aby ukázal, že je živý a v plné síle.
Turkmenistán chce plameny uhasit kvůli plynu i pověsti
Před třemi lety prezident Berdimuhamedow oznámil, že chce najít způsob, jak oheň uhasit. Podle něj dochází ke zbytečným ztrátám přírodního bohatství. „Přicházíme o cenné přírodní zdroje, z nichž bychom mohli získat značné zisky a využít je ke zlepšení životní úrovně našich občanů,“ řekl podle BBC.
Kromě ekonomického hlediska jde i o ekologii. Turkmenistán čelí kritice kvůli emisím metanu. Podle Mezinárodní energetické agentury patří mezi největší producenty tohoto plynu na světě. Turkmenské úřady ale s tímto tvrzením nesouhlasí, přesto začaly podnikat první kroky.
V oblasti Darvazy byly vyvrtány nové vrty, které odvádějí plyn jinam. Díky tomu se podařilo intenzitu hoření výrazně snížit. „Zatímco dříve byla obrovská záře z ohně viditelná na několik kilometrů daleko, dnes zůstává pouze slabý zdroj hoření,“ řekla podle Science Alert Irina Lurjevová, ředitelka státní společnosti Turkmengaz.
Odborníci ale varují, že ukončení hoření nese riziko. Guillermo Rein z Imperial College London upozornil, že neuvážené zásahy mohou vyvolat explozi. I proto Turkmenistán postupuje opatrně a nesnaží se o rychlé uhašení.
Brána do pekla tak pomalu ztrácí svou sílu i význam. Stále ale připomíná jednu z nejpozoruhodnějších chyb moderní těžby. A také důsledky, které dokáže mít lidská snaha porazit přírodu.
Zdroj: BBC, Deník, ČT24, NationalGeographic
