V polovině dvanáctého století se v anglickém hrabství Suffolk odehrála mimořádná událost, která dodnes fascinuje historiky i milovníky neobjasněných fenoménů. U Woolpitu tehdy místní zemědělci objevili dvojici malých dětí s netypicky zelenou kůží a naprosto neznámým jazykem. Zpočátku nadpřirozeně působící vyprávění má velmi pravděpodobné reálné vysvětlení.
Podivuhodný nález ve vlčích jamách
Kolem roku 1150 během rušné letní sklizně narazili vesničané na zcela nevídaný výjev. Z hlubokých pastí sloužících k chytání toulavých vlků nečekaně vylezli chlapec a dívka. Jejich celkový zevnějšek neodpovídal ničemu známému. Obě děti měly brčálově zelenou pokožku, oblékaly se do šatů z neobvyklých hrubých materiálů a mezi sebou se domlouvaly naprosto nesrozumitelnou řečí. Zjevně vyděšené dvojice se po chvíli ujal místní zámožný šlechtic Richard de Calne a odvedl je do svého nedalekého sídla.
V jeho honosném domě podivuhodní hosté tvrdošíjně odmítali veškerou běžnou vařenou stravu a očividně trpěli obrovským hladem. Záchranu nakonec představovaly čerstvé syrové fazolové lusky nalezené v panské zahradě, které vyhladovělá dvojice s obrovskou chutí okamžitě spořádala přímo ze země. Postupný přechod na normální britský jídelníček vedl u obou ke ztrátě zeleného zbarvení kůže. Chlapec bohužel krátce po objevení zemřel na neznámou nemoc, dívka se naopak úspěšně adaptovala na nové životní podmínky.
Báchorky o podzemním světě
Přeživší dívka po svatbě přijala jméno Agnes Barre a po dokonalém osvojení angličtiny nabídla tamním obyvatelům dosti fantastické vysvětlení svého původu. Vylíčila domovinu zvanou Země svatého Martina, kde trvale panuje šero a všichni obyvatelé mají zelenou pleť. Podle jejího vyprávění sourozenci pásli dobytek, následovali zvuk zvonů z nedalekého opatství Bury St Edmunds, bloudili dlouhými temnými tunely a nečekaně vystoupili na zemský povrch přímo na sluncem zalitém poli.
Doboví kronikáři William of Newburgh a Ralph of Coggeshall tuto legendu ve třináctém století ochotně zapsali bez jakékoliv hlubší kritické analýzy nebo snahy o ověření faktů. Zde je nutné zdůraznit, že se jedná o zcela nepodložený a vyfabulovaný mýtus.
Krutá středověká realita
Historici v současnosti hledají odpovědi mnohem střízlivější cestou a přiklánějí se k ryze pragmatickým teoriím. Anglie ve dvanáctém století zažívala za vlády krále Štěpána bouřlivé období plné nemilosrdného pronásledování a vraždění flámských imigrantů.
Zelené děti tak byly s největší pravděpodobností obyčejní osiřelí flámští uprchlíci, kteří se po násilné ztrátě svých rodičů dlouho skrývali v hustých porostech velkého lesa Thetford. Odtud zřejmě pochází ono dívkou zmiňované všudypřítomné šero a pro anglické uši zcela neznámá a podivná nizozemština.
Závažná lékařská diagnóza
Klíčovou hádanku v podobě záhadně zbarvené pokožky dnes spolehlivě řeší moderní medicína bez nutnosti uchylovat se k mystice. Odborníci se shodli na tom, že za jejich zelenou kůží nejspíš stála specifická forma těžké anémie způsobená extrémní chronickou podvýživou a katastrofálním nedostatkem železa v krvi. Jiní experti doplňují ještě o něco temnější teorii o úmyslné otravě arzenikem, kterou na dětech mohl spáchat jejich blízký příbuzný ve snaze získat rodinné dědictví.
Pozorovatelné zlepšení celkového zdravotního stavu u dívky a návrat k přirozené barvě po dlouhodobém zařazení plnohodnotné kalorické stravy tuto uznávanou lékařskou hypotézu plně podporují. Občasné divoké teorie o ztroskotaných mimozemšťanech z cizích dimenzí tak ustupují mnohem smutnější realitě raně středověkého života plného válek a krutého hladovění. Tuto staletou událost dodnes v britském hrabství Suffolk připomíná už jen velký vyřezávaný obecní znak přímo ve Woolpitu a menší tematická expozice v tamním lokálním muzeu.
