Karel Köcher a jeho manželka Hana představují v dějinách špionáže unikátní dvojici, které se jako jediné z východního bloku podařilo proniknout do nejstřeženějších struktur CIA. V 70. letech si v New Yorku budovali pověst intelektuální elity užívající si svobody amerického snu a paralelně s tím odesílali do Prahy citlivá data z útrob americké rozvědky. Jejich příběh vyvrcholil 11. února 1986 na berlínském mostě Glienicker Brücke, kde se stali součástí jedné z nejsledovanějších výměn agentů studené války.
Akademik v Langley
Karel Köcher dorazil do Spojených států v roce 1965 s aureolou odpůrce režimu a brilantního lingvisty, což mu otevřelo dveře k akademické kariéře na prestižních univerzitách. Trvalo mu osm let, než prošel sítem bezpečnostních prověrek a usedl v kancelářích americké rozvědky jako analytik specializující se na vyhodnocování odposlechů sovětských diplomatů.
StB mu tehdy přidělila krycí jméno Tino a jeho manželka Hana Köcherová, tehdy atraktivní obchodnice s diamanty, tvořila v tomto divadle nepostradatelnou kulisu úspěšného a dokonale integrovaného páru. Manželé obývali byt na Upper East Side, pili drahý bourbon a pěstovali kontakty s lidmi, kteří rozhodovali o chodu Washingtonu.
Večírky bez zábran
Strategie manželského páru zahrnovala návštěvy vyhlášených swingers klubů, kde se v New Yorku 70. let mísila smetánka s vlivnými úředníky státní správy. Intimní uvolněnost sloužila jako nástroj k navazování neformálních vztahů, které by v upjatém prostředí kanceláří vznikaly jen stěží. Hana Köcherová svou přítomností a šarmem otevírala dveře do ložnic mužů, jejichž tajemství pak Karel Köcher pečlivě sepisoval pro své řídící důstojníky v rezidentuře.
Köcher vynikal v analytické práci, získal si důvěru nadřízených a díky své odbornosti získal přístup k materiálům s označením Top Secret. V hlášeních pro Prahu pak suše popisoval psychologické profily amerických operativců i technické detaily operací namířených proti Sovětskému svazu. Americká strana dlouho netušila, že muž, který jim pomáhá rozumět uvažování nepřítele, ve skutečnosti každou noc vynáší podklady pro protistranu.
Past v New Yorku
Kontrarozvědka FBI začala kolem Köcherových utahovat smyčku počátkem 80. let, kdy se v systému objevily první nesrovnalosti a úniky informací. Agentura nasadila na sledování bytu techniku a agenty v civilu, kteří monitorovali každý krok manželského páru i jejich návštěvy z řad diplomatického sboru. Karel Köcher sice tušil, že se kolem něj stahuje mračno, ale sebedůvěra mu bránila včas opustit americkou půdu a raději dál hrál svou vysokou hru.
Zatčení přišlo 27. listopadu 1984 před hotelem Barbizon Plaza, kde agenty FBI překvapila chladnokrevnost, s jakou Karel Köcher na obvinění ze špionáže reagoval. Během výslechů se s vyšetřovateli přetahoval o každé slovo a snažil se vyjednat co nejlepší podmínky pro sebe i svou ženu. Hana Köcherová čelila hrozbě doživotního vězení, což nakonec donutilo oba manžele k určité formě spolupráce, která měla jediný cíl: návrat do Evropy.
Československá rozvědka se o své lidi začala aktivně starat ve chvíli, kdy se kauza stala mezinárodním politickým tématem a hrozilo prozrazení dalších operací. Vyjednávání o výměně trvalo měsíce a probíhalo na ose Washington, Moskva a Praha pod dohledem nejvyšších diplomatických špiček. Socialistický tisk o pikantních detailech newyorského života Köcherových pochopitelně mlčel a prezentoval je jako oběti imperiální zvůle, které se vrátily do vlasti vykonávat vědeckou práci.
Most poslední šance
11. února 1986 na Glienicker Brücke Karel Köcher, dnes jednadevadesátiletý senior, kráčel vstříc svobodě výměnou za sovětského disidenta Natana Šaranského. V Praze na manžele čekala vila a posty v Prognostickém ústavu, kde se Köcher potkával s budoucími politickými elitami polistopadového režimu. Hana Köcherová se po návratu stáhla do ústraní a manželé dodnes žijí s vědomím, že jejich mise zůstává jedním z nejúspěšnějších průniků do nitra americké bezpečnosti.
