Váží sedmdesát pět kilo. Lidé si vyprávějí, že ji sepsal mnich odsouzený k zazdění zaživa. Ďáblova bible neboli Codex Gigas je největší středověký rukopis světa a dodnes budí hrůzu svým obsahem i pohnutou historií. Moderní věda však legendu o pekelné pomoci rozcupovala a přišla s vysvětlením, které je možná ještě děsivější než samotná báchorka.
Smlouva s peklem
Příběh vzniku knihy zní jako námět na gotický horor. V klášteře v Podlažicích u Chrudimi prý na počátku 13. století žil mnich, který spáchal tak těžký hřích, že ho bratři odsoudili k trestu smrti zazděním. Hříšník se chytal stébla a přišel se šíleným slibem. Odpřisáhl sepsat za jedinou noc knihu, která obsáhne veškeré vědění světa. Klášter to mělo navěky proslavit.
Když odbila půlnoc, mnich pochopil, že úkol je nad lidské síly. V beznaději nepovolal na pomoc Boha, ale padlého anděla. Ďábel nabídku přijal a dílo dokončil výměnou za mnichovu duši. Jako důkaz této nečisté spolupráce se na 290. listu nachází půlmetrová ilustrace rohatého satana, která nemá v dobové literatuře obdoby. Právě tento výjev dal knize její zlověstné jméno.
Jeden život, jedna ruka
Legendy jsou jedna věc, fakta druhá. Odborníci se na Codex Gigas vrhli s nejmodernější technikou a jejich závěry berou dech. Paleografický rozbor potvrdil, že celou knihu skutečně napsal jediný člověk. Nešlo však o práci jedné noci.
Britský paleograf Michael Gullick, který rukopis detailně zkoumal, přišel s jasným stanoviskem. Písmo je v celé knize naprosto jednotné a nevykazuje známky stárnutí autora ani změny nálady. To je u díla takového rozsahu téměř zázrak. „Výzkum potvrzuje, že celou knihu vytvořila jedna ruka,“ uvádí ve své zprávě Gullick.
Realita je drtivá. Pokud by písař pracoval šest hodin denně a šest dní v týdnu, trvalo by mu dokončení díla minimálně dvacet, spíše však třicet let. Znamená to, že neznámý mnich strávil nad pergamenem celý svůj produktivní život. Představte si tu disciplínu. Žádné výkyvy, žádné chyby, jen desítky let soustředěné práce v chladné cele.
Encyklopedie na hřbetech 160 telat
Codex Gigas je víc než obyčejná bible. Funguje jako středověký internet vázaný v kůži. Obsahuje Starý i Nový zákon, Kosmovu kroniku českou, lékařské recepty, zaklínadla pro vyhánění démonů i seznam hříchů. To vše na 310 pergamenových listech.
Spotřeba materiálu byla šílená. Na výrobu tohohle kolosu padla kůže ze 160 zvířat, pravděpodobně telat. Desky jsou dřevěné, potažené světlou kůží a zdobené kovem. Kniha je tak těžká, že k jejímu přenesení jsou potřeba dva dospělí muži.
Z rukopisu bylo v minulosti vyříznuto osm listů. Nikdo neví, co na nich bylo, ani kdo je odstranil. Spekuluje se, že obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu, která se v průběhu staletí změnila, a proto byla odstraněna.
Švédská kořist
Kniha má trpký osud. Jde o náš národní poklad. Češi na něj ale nemají nárok. Všechno změnila třicetiletá válka. Švédská vojska vpadla na Malou Stranu v roce 1648. Byla to poslední fáze konfliktu a vojáci dokonale vybílili sbírky Rudolfa II. na Pražském hradě.
Královna Kristýna milovala rarity. Ďáblova bible byla na jejím seznamu kořisti číslo jedna a od té doby leží rukopis ve Stockholmu. Švédové ho berou jako své právoplatné vlastnictví a o trvalém návratu nechtějí ani slyšet.
Web švédské Národní knihovny Kungliga biblioteket má jasno. „Vzhledem ke konzistenci písma je velmi pravděpodobné, že knihu napsal jediný písař,“ píše se u popisu díla. Čechům tak zbývá jediná možnost. Digitalizovaná verze dovoluje prozkoumat každou stránku do nejmenšího detailu. Originál se do Česka podíval jen v roce 2007. Lidé tehdy stály v Klementinu hodinové fronty.
