V květnu 1945 se v okolí Hradištka u Štěchovic odehrávaly operace, které dodnes zaměstnávají hledače pokladů i skeptické historiky. Generál Emil Klein zde nechal vybudovat systém úkrytů, do nichž nacisté narychlo deponovali bedny s administrativní agendou i osobními cennostmi. Příběh o ztraceném bohatství Třetí říše začal nabírat na obrátkách bezprostředně po válce a skrze archivy StB doputoval až do současnosti.
Inženýrský spěch generála Kleina
Když se v závěru války v roce 1945 hroutila německá fronta, oblast kolem Hradištka sloužila jako výcvikový prostor jednotek SS. Právě zde generál Emil Klein dohlížel na horečné opevňovací práce. Vězni z nedalekého koncentračního tábora v drsných podmínkách hloubili štoly, které měly ochránit citlivé materiály před postupující Rudou armádou.
Podle dochovaných svědectví se v hlubokých roklích nad Vltavou pohybovaly kolony nákladních aut s nákladem. O skutečné povaze události vědělo pouze několik vybraných důstojníků, kteří po sobě následně pečlivě zametli stopy betonem a výbušninami. Tato inženýrská činnost vytvořila základy pro budoucí mýtus, v němž se mísí reálný strach nacistických pohlavárů o vlastní bezpečnost s představami o ukrytém státním pokladu.
Americká mise v rokli
Napětí kolem štěchovických kopců eskalovalo 11. února 1946, kdy do oblasti proniklo speciální komando americké zpravodajské služby, které na základě informací od zajatého Günthera Aschenbacha přesně vědělo, kam udeřit. Američané během bleskové operace vyzvedli bedny s takzvaným Frankovým archivem, tedy dokumenty K. H. Franka, a odvezli je mimo dosah československých úřadů.
Tato akce, provedená bez vědomí tehdejší pražské vlády, potvrdila existenci sofistikovaných úkrytů a zároveň posílila přesvědčení, že v podzemí zůstalo mnohem více než jen papírová dokumentace okupační správy.
Státní bezpečnost hledá miliardy
Komunistický režim sledoval plynoucí desetiletí s rostoucí nervozitou. V 70. letech se rozhodl vzít iniciativu do svých rukou prostřednictvím přísně utajované akce. Ministerstvo vnitra nasadilo do terénu těžkou techniku, armádní specialisty i agenty StB, kteří se snažili lokalizovat další vstupy do štol na základě výslechů německých zajatců, včetně samotného Emila Kleina. Průzkum se soustředil na vytipované lokality, kde vrtné soupravy dnem i nocí narušovaly klid středočeských lesů ve snaze najít valuty nebo drahé kovy, které by vylepšily chřadnoucí státní rozpočet.
Navzdory obrovskému nasazení a stovkám provedených sond končily pokusy bezpečnostních složek frustrací. To v tehdejší hierarchii moci vedlo k vzájemnému obviňování z neschopnosti. Státní pokladna sice zbytečně utratila miliony korun za neefektivní ražbu a monitoring, ale tajná akce nechtěně vyprodukovala stohy hlášení. Ty dnes slouží jako fascinující studijní materiál pro badatele. Dokumenty popisují geologické anomálie i svědectví místních obyvatel, avšak hmatatelný důkaz o zlatých cihlách v nich chybí, což operaci v polovině 80. let definitivně pohřbilo v archivech.
Doživotní posedlost hledačů pokladů
V polistopadové éře se štafety chopili soukromí badatelé, mezi nimiž vyčnívají jména Helmut Gaensel a Josef Mužík, kteří zasvětili hledání v této oblasti podstatnou část svého života. Helmut Gaensel, disponující kontakty v německých archivech a vlastními finančními zdroji, přistupoval k lokalitě s metodickou precizností, zatímco Josef Mužík se stal tváří lidového hledačství, které se spoléhalo na kombinaci intuice a moderní detekční techniky.
Oba muži se během let pohybovali na hraně mezi seriózním výzkumem a fascinací příběhem, který jim před očima neustále unikal do hloubi břidlicových skal.
Od zlata k tajným plánům
Spekulace o obsahu zbývajících chodeb se postupem času transformovaly z prostého zlata na mnohem exotičtější položky, jako jsou plány na tajné zbraně Třetí říše nebo umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty. Skepse vědecké obce naráží na neústupnost hledačů, kteří argumentují existencí dosud neotevřených sekcí podzemí, jež jsou podle jejich názoru zajištěny nástražnými systémy.
Realita se však zdá být mnohem prostší a pravděpodobně spočívá v tom, že Kleinovy štoly splnily svůj účel jako dočasné úkryty a většinu cenného obsahu odčerpaly tajné služby již v prvních poválečných měsících.
Příběh štěchovického pokladu tak zůstává spíše sociologickým fenoménem než nevyřešenou kriminální hádankou, přičemž každá další neúspěšná expedice pouze prohlubuje lokální folklor. Hradištko se stalo symbolem touhy po rychlém zbohatnutí a odhalení historického tajemství, které se v českém prostředí těší mimořádné popularitě. I když moderní geofyzikální metody postupně mapují každý metr krychlový vltavského břehu, mýtus o miliardách v betonu si žije vlastním životem bez ohledu na výsledky měření.
.jpg){kind=link}