Dětství ve středověku: Od útlého věku tvrdá práce, skromné jídlo a každodenní modlitba k Bohu

Středověk byl mozaikou vždycky využitého času a mozaiky zážitků, které byly současně velmi náročné i velmi okouzlující. Život člověka v této době byl vyplněn činností, pro rolníky to platilo několikanásobně. A jejich děti? Pro ty platilo to, co pravil v Lipové aleji český vypravěč František Nepil: „Doma ho zapřáhli, jakmile mu přestal koukat cumel z kalhot.“ Jaké tedy bylo dětství rolnického dítěte ve středověku?

REKLAMA

Východ slunce, práce a radovánky

Jen co první paprsky slunce překonaly obzor, zakokrhal kohout. Pro rolníka i jeho děti to znamenalo začátky ranních prací. Bylo potřeba donést ze studny vodu, nakrmit zvířata a zapojit se do dalších domácích aktivit. Začátkem dne byla ovšem skromná snídaně, kdy se všichni sešli u společného ohně.

Jaké jídlo si dítko dopřálo do žaludku? Misku kaše, trochu chleba a pokud bylo vhodné období, pak bobule, třeba lesní borůvky nebo jahody. Vůně pokrmu pak prošla celým skromným příbytkem. Jak by asi řekl Ron Weasley z Harryho Pottera: „Není to moc, ale je to domov.“

Pole a všechno, co roste

Během dne se dítě připojí k rodičům na poli, které je středobodem existence. Zásadní věci jsou orání půdy, setí semen, péče o to, co už se hrabe na povrch. Jakákoli jen trochu vhodná půda byla ve středověku obdělávaná, protože dovolovala přežití. Současně jde o něco, na čem je co dělat doslova od úsvitu do soumraku.

Pole jako zdroj znalostí

Nejde však jen o rutinní práci. Pro rolnictvo bylo formální vzdělání vzdáleným luxusem, který moc nepotřebovali. Uprostřed polí se však děti učí o svém okolí. Starší generace předává moudrost, učí o ročních dobách, jak poznat, co se blíží a jak se zachovat při různých okolnostech. Většinu toho může dítě záhy uvést do praxe.

Siesta a drobné radosti

Jen se slunce dostane do zenitu, je čas na oddech. Všichni včetně dětí si užijí jednoduchý oběd z chleba, zeleniny, sýra a dalších komodit, které hospodářství poskytuje. Dětina se pak rozběhne za dalšími dětmi, hrají si a vypráví či poslouchají příběhy.

Odpoledne ve znamení domácnosti

Když se čas překlopí, je čas na další práce a výpomoc, tentokrát uvnitř hospodářství. Děti sbíraly dřevo na oheň, mohly opravovat drobné nářadí nebo pomáhat s dalšími pracemi udržujícími usedlost v chodu. Šikovné mladé ruce byly kolikrát cennější než hrubá síla. Dívky se pak učí domácím pracím, chlapci chovají zvířata, případně asistují u stavby.

Přestože je hospodářství samostatnou jednotkou, proniká sem také ruch vesnického života. Na trhu to jen bzučí jak v úlu, z uliček i okolních domů doléhá k dětem zvuk řemeslníků, ideálně provázený písničkami. Kolují novinky, příběhy, zkazky.

Večeře a rodinné vazby

Každé jídlo je tu společenskou událostí, večeře obzvlášť. Jídlo se skládá z dušeného masa se zeleninou, obilovinami, případně něčím drobným navíc. To plynule přejde v rodinné posezení u ohně provázené vyprávěním příběhů, hrami a zpěvem.

Večer s Pánem

Středověk neexistuje bez víry, součástí denního rozvrhu každého jednotlivce je proto modlitba. Tou a připojeným rozjímáním vyjadřuje už i dítě vděčnost Bohu za to, co má. Spánek pak přichází v pohodlí vědomí rodinné sounáležitosti a poměrného bezpečí.

A protože si malý človíček vyslechl během dne nové příběhy, určitě se do jeho snů prolnou draci, hrady i stateční rytíři. Kdoví, jaká dobrodružství na něj další den čekají.

Jonáš Jenšovský
Jonáš Jenšovskýhttps://naefar.cz/
Zajímá mě prakticky všechno od starověkých pyramid po obrazy z hlubin vesmíru. Občas bokem napíšu nějakou fantasy nebo vytvořím fiktivní svět.

Další články
Související

Vražda Václava III. zůstává dodnes neobjasněná. Poslední Přemyslovec zemřel v pouhých šestnácti

Příběh mladého krále, který byl v roce 1306 zavražděn v Olomouci. Smrtí šestnáctiletého panovníka skončila éra Přemyslovců. Smrt Václava III. nebyla objasněna.

Krev pod vraty Staroměstské radnice. Tajná poprava Jana Želivského, která obrátila Prahu naruby

Když se pod vraty Staroměstské radnice objevila krev, Praha pochopila, že revoluce začala požírat své děti. Tady je příběh Jana Želivského v celé krutosti.

Vlad III. Dracula: Vládce, kterého se báli i ti, co znali smrt zblízka. Lidská těla napichoval na kůly jako varování

Valašský kníže Vlad III., přezdívaný Țepeș, Napichovač nebo Dracula, se rozhodl, že svůj domov před Turky nedá. A že jim ukáže, co znamená strach.

Před 611 lety odjel Jan Hus dobrovolně do Kostnice a podepsal si ortel smrti

Před 611 lety odjel Jan Hus do Kostnice. Chtěl obhájit své učení, místo toho skončil na hranici. Jeho odkaz však přežil i oheň.

Zlatá ulička očima historie: Střelci, alchymisté i Kafka v domečku číslo 22

Je to místo, které při návštěvě Pražského hradu nelze vynechat aspoň nakouknutím. Jaká byla její historie a kdo v ní přebýval?

Staroboleslavská smrt svatého Václava a mýty, které přetrvaly staletí

Svatý Václav je nepochybným patronem našeho státu. Jistě o něm ale víme překvapivě málo, historici se přou i o základní údaje věku Václava a podobě.