Středověk byl mozaikou vždycky využitého času a mozaiky zážitků, které byly současně velmi náročné i velmi okouzlující. Život člověka v této době byl vyplněn činností, pro rolníky to platilo několikanásobně. A jejich děti? Pro ty platilo to, co pravil v Lipové aleji český vypravěč František Nepil: „Doma ho zapřáhli, jakmile mu přestal koukat cumel z kalhot.“ Jaké tedy bylo dětství rolnického dítěte ve středověku?
Východ slunce, práce a radovánky
Jen co první paprsky slunce překonaly obzor, zakokrhal kohout. Pro rolníka i jeho děti to znamenalo začátky ranních prací. Bylo potřeba donést ze studny vodu, nakrmit zvířata a zapojit se do dalších domácích aktivit. Začátkem dne byla ovšem skromná snídaně, kdy se všichni sešli u společného ohně.
Jaké jídlo si dítko dopřálo do žaludku? Misku kaše, trochu chleba a pokud bylo vhodné období, pak bobule, třeba lesní borůvky nebo jahody. Vůně pokrmu pak prošla celým skromným příbytkem. Jak by asi řekl Ron Weasley z Harryho Pottera: „Není to moc, ale je to domov.“
Pole a všechno, co roste
Během dne se dítě připojí k rodičům na poli, které je středobodem existence. Zásadní věci jsou orání půdy, setí semen, péče o to, co už se hrabe na povrch. Jakákoli jen trochu vhodná půda byla ve středověku obdělávaná, protože dovolovala přežití. Současně jde o něco, na čem je co dělat doslova od úsvitu do soumraku.
Pole jako zdroj znalostí
Nejde však jen o rutinní práci. Pro rolnictvo bylo formální vzdělání vzdáleným luxusem, který moc nepotřebovali. Uprostřed polí se však děti učí o svém okolí. Starší generace předává moudrost, učí o ročních dobách, jak poznat, co se blíží a jak se zachovat při různých okolnostech. Většinu toho může dítě záhy uvést do praxe.
Siesta a drobné radosti
Jen se slunce dostane do zenitu, je čas na oddech. Všichni včetně dětí si užijí jednoduchý oběd z chleba, zeleniny, sýra a dalších komodit, které hospodářství poskytuje. Dětina se pak rozběhne za dalšími dětmi, hrají si a vypráví či poslouchají příběhy.
Odpoledne ve znamení domácnosti
Když se čas překlopí, je čas na další práce a výpomoc, tentokrát uvnitř hospodářství. Děti sbíraly dřevo na oheň, mohly opravovat drobné nářadí nebo pomáhat s dalšími pracemi udržujícími usedlost v chodu. Šikovné mladé ruce byly kolikrát cennější než hrubá síla. Dívky se pak učí domácím pracím, chlapci chovají zvířata, případně asistují u stavby.
Přestože je hospodářství samostatnou jednotkou, proniká sem také ruch vesnického života. Na trhu to jen bzučí jak v úlu, z uliček i okolních domů doléhá k dětem zvuk řemeslníků, ideálně provázený písničkami. Kolují novinky, příběhy, zkazky.
Večeře a rodinné vazby
Každé jídlo je tu společenskou událostí, večeře obzvlášť. Jídlo se skládá z dušeného masa se zeleninou, obilovinami, případně něčím drobným navíc. To plynule přejde v rodinné posezení u ohně provázené vyprávěním příběhů, hrami a zpěvem.
Večer s Pánem
Středověk neexistuje bez víry, součástí denního rozvrhu každého jednotlivce je proto modlitba. Tou a připojeným rozjímáním vyjadřuje už i dítě vděčnost Bohu za to, co má. Spánek pak přichází v pohodlí vědomí rodinné sounáležitosti a poměrného bezpečí.
A protože si malý človíček vyslechl během dne nové příběhy, určitě se do jeho snů prolnou draci, hrady i stateční rytíři. Kdoví, jaká dobrodružství na něj další den čekají.
Před 72 lety komunisti oběsili Vladislava Hadaše. Pomáhal politickým vězňům a režim z něj udělal odstrašující příklad
Zdroje: BattleMerchant, ThoughtCo, TravelOffTheBeatenPath
