Rytíři. Postavy v brnění s mečem v ruce, případně na konci s erbem na štítu. Figura, která je snad neodmyslitelnou rekvizitou fantasy a historických románů, současně opředená mýty a polopravdami. O středověku máme kolikrát pomýlenou představu, rytíři pak nejsou výjimkou. Jaké nejčastější mýty se o těchto finančně náročných bojovnících drží v povědomí?
Brnění bylo k ničemu
Rytířské brnění je často považováno za sice silný, ale neohrabaný štít, který rytíři nedovoloval téměř nic. Technicky šlo ale spíše o pospojované návleky, které zásadním způsobem neomezovaly pohyblivost nositele. Rytíř v nich dokonce mohl dělat něco jako parakotoul, lézt na hradby a solidně manévrovat.
Pokud jde o obranu, šlo především o osobní souboje na meče. Proti těm brnění fungovalo, slabší bylo proti síle soustředěné do jednoho bodu. Proto nebyl problém eliminovat rytíře lukem a šípy. Není proto divu, že hodně evropských brnění ukořistili i Arabové a dále je využívali.
Křižáci kradli půdu a poklady
Křižáci si na svých výpravách určitě mohli trochu přilepšit. Pravdou však je, že samotná jejich tažení kamkoli byla velmi nákladná. Vycvičit a vybavit samotného rytíře byla velká investice, která neměla moc možností návratnosti. U výprav se taky počítalo s tím, že budou ztrátové
K plnému porozumění tomuto mechanismu je nutné říct, jak moc náhodná byla hlavně první křížová výprava. Ano, rytíři se vydávali na dálný východ s konkrétními cíli. Po celou dobu putování se však dostávali do zcela nečekaných situací, kde museli čistě improvizovat. Nebyla to navíc operace na týden, takže v průběhu se měnilo politické klima i požadavky.
Trasa pro obchod a vzdělanost
Běžně se má za to, že Evropa byla před křižáky zaostalá, plná ignorace a ekonomicky stagnovala. Křížové výpravy posílily kontakt s dalšími kulturami, otevřely i nové obchodní cesty a možnosti. Nevynalezly je ale ze dne na den a nestavěly na zelené louce. Přispěli k tomu, že se tyto cesty a toky myšlenek staly mnohem silnějšími.
Křižáci nedbali na hygienu
Převládá mylná představa, že křižáci byli hloupí křupani, zatímco arabský svět a další kultury byly plné noblesních a kultivovaných učenců. Pokud by nezaujatá strana pozorovala během 12. století obě strany, tedy Evropy a východ, moc rozdílů by asi nenašla. Dle dnešních měřítek nebyla ani jedna z nich moc civilizovaná. Současně však nešlo nutně o nevzdělance bez doteku civilizace, kteří by žili někde v chýších.
Náboženské měřítko výprav
Běžně uznávané pojetí je, že šlo o ochranu božího hrobu před nevěřícími. Tehdejší geopolitika ale byla mnohem komplexnější a komplikovanější. Pokud by to bylo v souladu se záměrem, pak by se křižáci s muslimy klidně spojili. Vzhledem k místnímu klimatu byl blízký východ soustavou městských států.
Ty krom jiného dbaly i o mocenskou rovnováhu. Pokud by se tedy sunnitský vojevůdce stal moc silným, spojili se proti němu okolní sousedé, celkem bez ohledu na náboženství. Tohle fungovalo na všechny strany, takže kterékoli strany byly ochotné odložit vlastní spory, pokud bylo potřeba udržet třetího v mezích.
Nosili masivní plátovou zbroj
Rytíři měli drátěné košile, plátové brnění bylo vynalezeno a ujalo se až o stovky let později. Poslední křížové výpravy se odehrály ve 13. století, plné plátové zbroje jsou věcí cca 15. století. Nešlo taky o jasně ohraničený vývoj, prvky brnění se různě kombinovaly a vyvíjely postupně.
Plátová zbroj byla navíc určena pro jednorázové bitvy a slavnostní turnaje. Plátovou a plnou plátovou zbroj pak dělí přibližně stejná doba, jaká dělí muškety s křesadlem od automatiky.
Křesťanství bylo jednotné
Tento stav nenastal ve víře snad nikdy. Stejně jako se islám už tehdy dělil na sunnity a šíty, dělili se křesťané na katolickou a pravoslavnou církev. To způsobilo nekonečné politické interakce a změny v průběhu celých křížových výprav.
S tím souvisí i to, že katolicismus v té době nebyl zdaleka tak zaměřen na náboženskou uniformitu, jak si lidé myslí. Pozor, neznamená to absenci jednotných praktik, posedlost čistotou v otázce ideologie přišla až s renesančním protestanstvím.
Zdroje: EWTN, CrusaderKingdoms, Medium, MetMuseum, ResearchGate
