Rok 1947 patřil k nejsložitějším obdobím československého 20. století. Země se tehdy potýkala s hydrologickým suchem, které odborníci označují za pětisetleté. Vyschly řeky, rybníky i studny, úroda klesla na polovinu a mnoha regionům hrozil hladomor. Do zoufalé situace vstoupil Sovětský svaz a Josif Stalin nabídl Československu obilí. Pomoc, která měla zachránit životy, se brzy stala nástrojem politického vlivu.
Když voda zmizela z krajiny
Ještě začátkem roku 1947 nic nenasvědčovalo tragédii, která měla přijít. Zima byla mírná a jaro zpočátku průměrné. Od dubna se však srážky začaly vytrácet a půda se během několika týdnů proměnila v prach a praskliny. Od června do září panovala tropická vedra a déšť téměř nepřicházel. Nejhorší sucho dle záznamů panovalo od druhé poloviny července až do 11. listopadu.
Hydrologové později označili epizodu roku 1947 za „největší suché období podle velikosti chybějící vody na většině toků“ v historii měření. Na mnoha místech zcela vyschly potoky a studny, pitná voda musela být rozvážena v cisternách. Zemědělci hlásili výnosy jen 30 až 50 procent běžné sklizně, místy se neurodilo vůbec nic. Zničené byly i lesy a sady, kde horkem hynuly stromy i zvěř.
Sucho, hlad a černý trh
Nedostatek vody brzy přerostl v krizi zásobování. Chyběla mouka, maso i tuky. Vláda musela zvýšit výkupní ceny dobytka a zaváděla mimořádné příděly. Ministr zemědělství Julius Ďuriš v rozhlase prohlásil, že „za tyto příplatky lze děkovat pouze komunistům“. V Ostravě a na severní Moravě panoval hlad a rozmáhal se černý trh. Kilo másla stálo dvě stě korun, vejce osm korun a na brambory se stály fronty.
Podle dobových záznamů probíhaly razie na šmelináře, zabavovaly se potraviny i uhlí. Úřady vyzývaly občany, aby udávali překupníky. V atmosféře zoufalství rostlo napětí i závist. „V zemi poprvé od konce války chyběly dodávky UNRRA,“ uvedl tehdy Karvinský deník.
Na Slovensku tehdy hrozil hladomor. Sucho postihlo zejména východní regiony, kde byla zemědělská produkce klíčová pro zásobování celé republiky. V některých obcích se voda dovážela každý den a domácí zvířata hynula žízní.
Stalinova pomoc a politická karta
Na přelomu roku 1947 se Československo ocitlo bez zásob. Západní Evropa tehdy přijímala americký Marshallův plán, jehož cílem byla obnova po válce. Československo bylo původně připraveno se k plánu připojit, ale po nátlaku Moskvy účast odmítlo. Vzápětí přišla nabídka z Kremlu.
Podle zápisu z února 1948 Stalin slíbil Československu dvě stě tisíc tun chlebového a stejné množství krmného obilí, později přidal dalších sto padesát tisíc. Sověti nabídli i úvěr a tvářili se, že jde o přátelskou pomoc. Ve skutečnosti to byla promyšlená politika, která komunistům otevřela cestu k větší moci.
„Tímto rozhodnutím je výživa našeho obyvatelstva zajištěna do příštích žní,“ prohlásil tehdy premiér Klement Gottwald. Komunisté se díky tomu začali prezentovat jako ochránci lidí a jejich strana prudce rostla, protože jí mnozí věřili víc než vládě.
Sucho z roku 1947 bylo jedním z klíčových okamžiků, které urychlily cestu k únoru 1948. Hlad, zoufalství a propaganda vytvořily podmínky, na nichž komunisté snadno rostli.
