Zatímco slovenské hory brázdil Juraj Jánošík, na české straně Beskyd se zrodila legenda jménem Ondráš. Pověsti z něj udělaly lidového hrdinu a ochránce chudých, realita však byla mnohem prozaičtější. Nebyl to žádný chudák z chatrče, ale vzdělaný syn nejbohatšího sedláka v kraji, který se na dráhu zločinu vydal zřejmě z nudy nebo mladické nerozvážnosti. Jeho život nevyhasl v hrdinském boji, ale potupnou smrtí rukou vlastního druha uprostřed taneční zábavy.
Syn zámožného fojta
Pokud si představujete zbojníka jako syna utlačovaného nevolníka, v případě Ondráše z Janovic jste na omylu. Narodil se 13. listopadu 1680 do rodiny Ondřeje Fucimana, janovického fojta, jehož rod patřil k místní elitě. Nešlo o žádnou nuznou existenci. „Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu,“ píše na svých stránkách jeho rodná obec Janovice. Díky postavení svého otce měl mladý Ondráš, vlastním jménem Ondřej Fuciman, nalajnovanou zářnou budoucnost. Měl převzít fojtství a stát se váženým občanem.
Místo práce na poli se mu dostalo i vzdělání, o kterém si prostí horalé mohli nechat jen zdát. Navštěvoval školu ve Frýdlantě a později dokonce piaristické gymnázium v Příboře. Právě tam se však začala projevovat jeho divoká povaha. Podle některých záznamů ho vyloučili pro kázeňské prohřešky.
Historik Jiří Tichánek, který se tématem dlouhodobě zabývá, nabízí ještě temnější vysvětlení jeho odchodu ze společnosti slušných lidí. Mohl za tím být incident během vojenské služby. „Některé prameny uvádějí, že tam dokonce měl zabít důstojníka, a proto dezertoval,“ uvedl Tichánek pro Frýdecko-Místecký a Třinecký deník.
Žádný ochránce chudých
Když kolem roku 1711 začala Ondrášova skupina operovat v lesích, střední Evropa se zrovna vzpamatovávala z potlačeného povstání Františka II. Rákócziho. Nespokojení sedláci a bývalí vojáci hledali obživu, kde se dalo. Ondráš kolem sebe shromáždil partu asi třiceti chlapů z okolních vesnic jako Malenovice, Raškovice nebo Sedliště. Scházeli se na Lysé hoře, kterou Ondráš díky otcovu pronájmu dokonale znal.
Romantické představy o tom, jak bohatým bere a chudým dává, vzaly za své při pohledu do soudních spisů. Ondrášova družina si cíl nevybírala podle sociálního postavení. Přepadávali kupce, šlechtice, ale klidně i drobné řemeslníky nebo chudáky, kteří se ocitli ve špatný čas na špatném místě.
Na druhou stranu je nutné přiznat, že Ondráš nebyl krvelačný maniak. Dochované záznamy z pozdějších procesů neobsahují důkazy o tom, že by on sám někoho zavraždil. V tomto se podobal svému slovenskému protějšku Jánošíkovi, kterému také nebyla prokázána žádná vražda.
Osudová zrada v hospodě
Zkázu slavného zbojníka nepřinesli císařští vojáci, ale obyčejná lidská závist. V jeho vlastní skupině rostlo napětí. Jiří Fuciman, přezdívaný Juráš, který byl Ondrášovým druhem z dětství (ačkoliv nebyli bratři, jak se někdy mylně uvádí), začal toužit po velitelské pozici. Příležitost se naskytla 29. února 1715. Družina se ten den bavila ve sviadnovské hospodě U Matky Hedviky.
Zatímco Ondráš tancoval se svou milou, dcerou šenkýře Dorotkou, a přestal být ostražitý, Juráš jednal. Využil situace, zmocnil se Ondrášova obušku, který byl podle pověstí kouzelný a dodával mu sílu, a svého velitele na místě zabil. Motivace zrádců byla prostá. Chtěli klid a peníze.
„Ve skutečnosti se část zbojníků z Ondrákovy tlupy rozhodla vrátit k pokojnému životu. Zlákaly je slib beztrestnosti a vysoká odměna,“ uvádí obec Janovice na svém webu. Místo klidu však přišel jen krvavý epilog. Ondrášovo tělo úřady nechaly převézt do Frýdku, kde ho kat rozčtvrtil a části těla rozvěsil po okolí pro výstrahu ostatním.
Smrt na popravčím kole
Zrada se Jurášovi nevyplatila. Sice inkasoval odměnu a získal grunt, ale zbojnické řemeslo mu chybělo. Pokračoval v loupežích s kumpány dál, čímž nad sebou podepsal rozsudek smrti. Úřady jim nastražily past. Pod záminkou udělení císařské milosti a vyplacení dalších peněz je vylákaly do Těšína. Místo měšců plných zlaťáků na ně čekali ozbrojenci.
Juráš se pokusil o odpor a vyvolal rvačku, ale přesile podlehl. Následný soud byl nekompromisní. Hlavní zrádce Juráš byl odsouzen k trestu smrti. Historické prameny se v detailech rozcházejí. Jedna verze mluví o tom, že byl 17. dubna 1717 oběšen, jiná zmiňuje mnohem krutější konec lámáním v kole, což byl trest vyhrazený pro nejtěžší zločince. Jeho komplicové skončili přikováni k veslům na galejích v Rijece.
Příběh Ondráše tak skončil naprostým zmarem všech zúčastněných. Přesto se jeho jméno vrylo do paměti kraje hlouběji než jména panovníků té doby. Dodnes se tančí Ondrášův skok, pořádají se Ondrášovské slavnosti a budova osudné hospody ve Sviadnově stojí, byť přestavěná, dodnes.
.png){kind=link}