Před 215 lety se narodil básník, jehož jméno zná v Česku každý, ale jeho skutečnou povahu málokdo. Karel Hynek Mácha byl romantik i provokatér, básník i muž z masa a kostí. Jeho intimní deníky, dlouho skrývané před veřejností, odhalují osobnost, která se vzpírala idealizovanému obrazu národního barda.
Básník s temnou stránkou
Karel Hynek Mácha, narozený 16. listopadu 1810 v Praze, patří k nejvýznamnějším postavám české literatury. Jeho Máj se stal symbolem romantismu, ale i jisté národní zbožnosti. Jenže skutečný Mácha byl jiný, než jak ho známe ze školních lavic. Deník, který si vedl v letech 1835–1836, odhaluje člověka impulzivního, žárlivého a vášnivého.
Jeho zápisky, psané šifrou, rozluštil až roku 1884 spisovatel Jakub Arbes. První větou, kterou se mu podařilo přeložit, byl nevinný záznam: „Koupil jsem dole pro Lori jehelníček za půl zlatky.“ Jenže další řádky už otřásly představou cudného romantika.
Máchovy poznámky o tělesnosti byly přímé, otevřené a bez obalu. Zapisoval si například: „Chtěl jsem na zemi, ona nechtěla… Potom se přece svlíkla a lehli jsme si u kamen, aby na nás žádný nepřišel.“ V jiné části stojí: „Po divadle byl venku p. Šabas s jeho mladou paní. Večer jsem ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.“
Pro mnohé bylo šokující, že národní básník psal takto otevřeně o intimitě. Deník však neodhaluje zvrhlíka, spíše mladého muže, který si zapisoval skutečnost tak, jak ji prožíval. Přesto se stal předmětem cenzury i skandálu. Společnost totiž nebyla připravena přijmout Máchu v této podobě. Šifrované zápisky se poprvé objevily až v roce 1976, a to v zahraničí, oficiálně vyšly až roku 1993.
Žárlivec a despota
Záznamy o vztahu s Eleonorou Šomkovou, přezdívanou Lori, ukazují Máchu jako člověka ovládaného emocemi. Jeho vášeň byla často hrubá a sobecká. Podle spisovatele Maxe Bretta byl Mácha macho, žárlivec a predátor, který Lori ponižoval i miloval.
Režisér František Vláčil, který o něm natočil film, vystihl jejich vztah přirovnáním, že Lori byla myš a Mácha kobra. Ona jej fascinovala, on ji pohlcoval. Zatímco v poezii psal o ideální lásce, v životě se choval spíše jako despota.
Jeho přítel Karel Sabina jej popsal jako „velepodivného“, Karel Jaromír Erben dokonce tvrdil, že byl „skoro nepříčetný“. Podle svědectví současníků byl Mácha výbušný, ješitný, ale zároveň vřelý a posedlý svou tvorbou. Dnes bychom řekli, že žil na hraně mezi genialitou a sebedestrukcí.
Smrt, která vytvořila legendu
Máchova smrt přispěla k jeho mýtu stejně jako jeho život. Zemřel 6. listopadu 1836, pouhé dva dny před plánovanou svatbou s Lori. Příčinou byla pravděpodobně cholera. Pohřeb se konal právě v den, kdy se měli brát. Bylo mu pouhých 26 let.
Ironií osudu spočívá jeho hrob v Litoměřicích, tehdy městě s převážně německým obyvatelstvem. Generace kolem Jana Nerudy v tom viděla symbol, básník, který psal česky, leží v cizí zemi. Poutě k jeho hrobu se staly vlasteneckým rituálem a zrodil se mýtus „knížete českých básníků“. Karel Hynek Mácha má v Litoměřicích hroby hned dva. Neleží však ani v jednom z nich, nýbrž v Praze.
Kdyby však Mácha nezemřel tak mladý, možná by jeho pověst byla úplně jiná. Jeho deníky ukazují, že romantická maska byla spíše literární rolí. Ve skutečnosti byl básník tělesný, smyslový, někdy krutý, ale pravdivý.
Kuriozita: Básník, který prý cestoval časem
K Máchově osobnosti se vážou i podivné legendy. Jedna z nejznámějších se týká hradu Houska, kam se často vracel na svých pěších cestách. Podle bizarní teorie měl právě zde zažít „cestu do budoucnosti“.
V dopise příteli Eduardu Hindlovi měl popsat výjev, který připomínal moderní město plné světel a lidí s podivnými přístroji. Dokonce měl slyšet, že je rok 2006. Později se ukázalo, že šlo o literární mystifikaci, kterou vytvořila spisovatelka Františka Vrbenská. Přesto legenda o Máchovi, cestovateli časem, přežívá dodnes.
Tento příběh nic neubírá na tom, jak fascinující osobností Mácha byl. Spojoval v sobě poezii, temnotu i posedlost pravdou. Dnes, po 215 letech od jeho narození, se ukazuje, že největší český romantik nebyl jen snílek. Byl to muž, který psal o lásce bez cenzury.
