Konec druhé světové války sliboval úlevu od hladu a nedostatku. Lidé v tehdejším Československu vyhlíželi plné pulty obchodů a návrat k normálnímu životu. Realita tvrdě narazila na politické machinace a zničenou ekonomiku. Racionace základních potravin vytrvala až do hlubokých padesátých let a stala se nástrojem kruté kontroly obyvatelstva. Potravinové lístky u nás byly dlouhých čtrnáct let.
Mizerie posledních válečných dnů
Poslední měsíc války přinesl lidem v Protektorátu naprosté dno v zásobování. V pořadí pětasedmdesáté přídělové období platné od konce dubna 1945 nabídlo ty nejchudší dávky. Dospělý člověk obdržel narůžovělý lístek na maso, ten ovšem obsahoval otečkované ústřižky, na které obchodníci nic nevydali.
Měsíční příděl masa pro osobu starší osmnácti let tak činil pouhých sedm set padesát gramů. Ve srovnání se začátkem války šlo o méně než poloviční porci. Běžný lístek na poživatiny garantoval pouhých tři sta gramů mouky a necelých osm kilogramů chleba na celý měsíc.
Stejně tristní situace panovala u mléčných výrobků a tuků. Dospělí dostávali aršík osmadvaceti lístků na mléko, přičemž denní dávka odpovídala jedné šestnáctině litru. K tomu stát přidal sto čtyřicet gramů másla, osmdesát gramů sádla a čtyři sta pět gramů umělých tuků.
Politika prázdných žaludků
Zavedení přídělového systému odstartovalo už v říjnu 1939. Úřady tehdejší Druhé republiky reagovaly na strach z nedostatku a odtržení průmyslových podniků od republiky. S příchodem nacistické moci se české země proměnily v potravinovou základnu pro Třetí říši a většina produkce putovala rovnou za hranice.
Systém fungoval na přísných pravidlech pevně stanovených mezd a cen. Obyvatelé si museli lístky vyzvednout na obecním úřadě a následně je odevzdat konkrétnímu obchodníkovi v místě bydliště. Rozdělování potravin mělo i silný politický podtext, Němci dostávali štědré bonusy a židovské obyvatelstvo trpělo podstatně nižšími dávkami.
Zmařená záchrana ze Západu
Po válce dorazila do zdecimované země pomoc od Správy spojených národů pro první obnovu a provoz. Organizace pod zkratkou UNRRA dodala do roku 1947 téměř osm set tisíc tun potravin. V krabičkách s americkou pomocí lidé objevovali pravou kávu a žvýkačky, organizace posílala i nedostatkové léky a textil.
Masivnější podpoře ovšem zabránil tvrdý nátlak Sovětského svazu. Československá vláda původně přijala pozvání do Paříže k jednání o Marshallově plánu, americký prezident Harry Truman chtěl ohroženým zemím nabídnout obrovskou finanční injekci. Josif Stalin tuzemským komunistům tuto účast zakázal pod hrozbou narušení vzájemných vztahů.
Nová diktatura
Po únorovém puči v roce 1948 komunisté plně ovládli ekonomiku a znárodnili zbylý průmysl. Úřady sloučily malé podniky pod centrální řízení. Menší továrny se podřídily potřebám velkopodniků bez ohledu na tradici výroby a reálné potřeby vnitřního trhu.
Nedostatek zemědělských strojů a špatně nastavený výkupní systém situaci ještě zhoršovaly. V lednu roku 1950 proto stát zavedl nové, přísně limitované příděly potravin rozdělené podle věku a profese. Předškolní děti měly nárok na čtrnáct set gramů cukru, šest set padesát gramů másla, deset vajec a sto gramů cukrovinek.
Školáci a mládež získali vyšší příděly masa i mléka, pracující dospělí si domů nosili měsíčně čtrnáct set gramů masa a čtyři vejce. Zcela bez zaměstnání zůstávali dospělí jedinci odkázáni na pouhých dvě stě gramů slaniny a necelé tři litry mléka za měsíc. Horníci a hutníci pobírali zvýšené dávky potravin.
Stát uplatňoval tvrdý třídní přístup, funkcionáři KSČ a důstojníci Bezpečnosti obdrželi speciální výhody a mnohem více jídla. Nespravedlivé rozdělování vedlo k masivnímu rozvoji šmeliny a lidé ve velkém padělali přídělové lístky. Oficiální nákupy mimo tento systém fungovaly od roku 1949, ceny zboží však zůstávaly pro většinu populace astronomické.
Kruté vystřízlivění
Definitivní konec lístků přinesl až první červen roku 1953 v podobě brutální měnové reformy. Obchody zůstaly o posledním květnovém víkendu zavřené a v pondělí otevřely s novými cenami a volným prodejem. Tento krok sice zrušil čtrnáct let trvající vázané hospodářství, občanům však v poměrech jedna ku pěti a jedna ku padesáti ukradl celoživotní úspory.
