Krvavý déšť děsí lidstvo už od starověku. Pravda o apokalyptickém jevu ukazuje přímo na Evropu

Z oblohy padají kapky barvy zaschlé krve a lidé v panice prchají do úkrytů. Biblické výjevy provázejí lidstvo tisíce let a budí hrůzu z blížící se apokalypsy. Moderní věda nahradila boží hněv mikroskopickými organismy a písečnými bouřemi. Původ rudých srážek je jednoznačně pozemský.

REKLAMA

Znamení válek

Strach z rudých kapek provází lidstvo od starověku. Řecký básník Homér popsal v eposu Ilias situaci, kdy bůh Zeus seslal na zem srážky v barvě krve jako varování před krveprolitím. V květnu roku 1198 zase smáčel rudý liják dělníky na hradě krále Richarda I. Lví srdce a panovník zanedlouho padl v bitvě. Lidé si tyto anomálie vykládali jako neklamná znamení katastrof a božího trestu.

Indická apokalypsa

Pro podobné výjevy ale není třeba chodit hluboko do historie. Obyvatelé jihoindického státu Kerala zažívali v létě roku 2001 šokující meteorologický fenomén. Z nebe se snášely rudé kapky, barvily oblečení na červeno a na cestách tvořily obrovské rezavé louže. Jev trval s přestávkami téměř dva měsíce a vyvolal obrovskou paniku napříč všemi vrstvami obyvatelstva.

Úřady tehdy čelily strachu lidí z neznámého nebezpečí. Lidé měli obavy z chemického znečištění i duchovních hrozeb. Oblačnost přinášela krátké přeháňky na malých územích a po nich následoval normální čirý liják. Indové se s podobným scénářem setkali i v následujících letech.

Příživník v oblacích

Záhadu keralských srážek objasnili indičtí vědci z Centre for Earth Science Studies. Mikroskopický rozbor odhalil v dešťové vodě obrovské množství spor zelených řas rodu Trentepohlia. Tyto mikroorganismy obsahují vysoký podíl karotenoidů a ty jim dodávají sytě červený odstín.

Vědecká obec narazila na fascinující cestu těchto neviditelných pasažérů. Řasy se pravděpodobně dostaly do vysokých vrstev atmosféry vlivem silného proudění vzduchu z oblasti dnešního Rakouska. Vítr je následně přenesl přes několik kontinentů a pohoří až nad asijský subkontinent.

Tam se smísily s obrovskou vlhkostí a dopadly zpět na zem. Francouzský astronom Nicolas-Claude Fabri de Peiresc se pokoušel přírodní podstatu jevu objasnit již v 17. století. Tehdy přišel s poetickou a zcela mylnou teorií o enormním vlivu křídel motýlů.

Dřevoryt od Hanse Glasera, Norimberk. Zobrazuje krvavý déšť, který se odehrál poblíž Dinkelsbühlu 26. května 1554. FOTO: Hans Glaser (Druck), Public domain, via Wikimedia Commons

Zásah z vesmíru

Někteří odborníci přišli s fantastičtějším vysvětlením a obrátili zrak ke hvězdám. Vědci Chandra Wickramasinghe a Godfrey Louis formulovali teorii o rozpadu meteoritu v zemské atmosféře. Podle jejich hypotézy explodovalo nad Indií vesmírné těleso obsahující horkou vodu a vzácné chemické živiny.

„Když jsme si červený déšť prohlédli pod mikroskopem, bylo to naprosto ohromující. V dešti byly rozptýleny červené živé buňky, které jsou příčinou barvy deště,“ řekl Chandra Wickramasinghe dle Technology review. Vědec dále popsal masivní probíhající rozmnožování buněk nepodobných ničemu pozemskému.

Konec mýtů

Většina zaznamenaných případů má velmi prosté vysvětlení. Srážky získávají načervenalý nádech díky jemnému písku z africké Sahary. Silné vzdušné proudy vynesou zrnka vysoko do atmosféry a odnesou je tisíce kilometrů daleko. Prach se následně nabalí na vodní kapky nebo velké sněhové vločky.

Příčinou rudého zabarvení bývá často velmi jemný sopečný prach. Po erupcích zůstává ve vzduchu ohromné množství materiálu a ten dokáže obarvit oblačnost nad obrovským územím. Stejný vizuální efekt vyvolávají specifické druhy pylů létající v jarních měsících.

Krvavé srážky v Indii se časově shodovaly s teroristickými útoky v New Yorku a následnými obrovskými násilnostmi v samotné Kerale. Milovníci záhad okamžitě oživili starověké legendy o varování před tragickými událostmi a volali po duchovní nápravě společnosti.

Přítomnost řas a saharského písku ovšem nabízí mnohem jednodušší realitu. Příroda zkrátka občas využije atmosféru jako gigantický mixér plný mikroskopického prachu a biologického materiálu. Boží tresty se prozatím bezpečně odkládají.

👉🏻 Další historické zajímavosti.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (technologyreview, ui.adsabs.harvard.edu, muzivcesku, enigmaplus).

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Petr Vysloužil
Petr Vysloužil
Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné noze publikuji již více než deset let.

Další články
Související

Brána do pekla přitahuje návštěvníky z celého světa. Likvidace plamenů v poušti Karakum se zdá nemožná

Ohnivý kráter Darvaza v turkmenské poušti fascinuje turisty i vědce. Zastavení desítky let hořícího plynu brání hrozba masivní exploze a technická náročnost.

Hrad Veveří jako úkryt pro templářský poklad: Co prozrazují podivné symboly vytesané do starých zdí

Skrývá hrad Veveří dvanáct stříbrných soch apoštolů? Legenda o pokladu templářů z Paříže stále ožívá v symbolech kaple Matky Boží a v neprobádaných chodbách.

Kat Mydlář je vystavil v koších na věži, pak zmizely beze stopy. Záhada 12 lebek českých pánů stále trvá

Kam zmizely lebky 12 českých pánů z věže? Po uložení v Týnském chrámu roku 1631 se po nich slehla zem. Moderní radary ani archeologové v kryptách nic nenašli.

Žádná zlatá křesla ani hostina mrtvých. Kamera v hrobce Rožmberků ukázala, co tam 400 let nikdo neviděl

Záhada hrobky Rožmberků ve Vyšším Brodě skončila. Sonda v letech 2009 a 2011 vyvrátila legendu o rytířích u kulatého stolu a odhalila vzácné cínové sarkofágy.

Dějiny ho staletí líčily v tom nejhorším světle. Ztracené ostatky anglického panovníka nakonec ukrývalo parkoviště

Anglický král Richard III. platí za zloducha historie. Moderní objevy a nález jeho pozůstatků pod parkovištěm ovšem odhalují krutou tudorovskou propagandu.

Historické fotografie z dobytí severního pólu nedávají smysl: Robert Peary si svůj triumf nejspíš vymyslel

Robert Peary stanul 6. dubna 1909 na severním pólu, nebo to alespoň tvrdil. Pohled na fakta a nejasnosti kolem nejslavnější polární výpravy historie.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA