V neděli večer znovu pobaví diváky nestárnoucí komedie Pelíšky. Česká televize ji zařadila do vysílání v předvečer výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Právě do tohoto dramatického období roku 1968 je totiž děj filmu zasazen. A i když ho mnozí znají téměř nazpaměť, ne každý postřehl chyby, které se do natáčení vloudily.
I s chybami jsou Pelíšky srdcovka
Film režiséra Jana Hřebejka natočený podle scénáře Petra Jarchovského a inspirovaný povídkami Petra Šabacha se od svého uvedení v roce 1999 stal doslova rodinným stříbrem české kinematografie. A i když obsahuje více než dvě desítky chyb, publikum ho miluje. Ostatně, hlášky jako „Proletáři všech zemí, vyližte si…“ nebo „A víš co to bylo? To byl citron, ty vole!“ zlidověly.
To, že se do natáčení vloudily technické a logické chyby, nijak neubírá filmu na síle. Naopak, tyto detaily baví fanoušky, kteří se s chutí dívají znovu a znovu a při každé repríze možná objeví další skrytý přešlap.
Pelíšky se tentokrát vysílají pár dní před tím, kdy si Česko připomíná výročí okupace z 21. srpna 1968 – události, která v reálném světě přerušila naděje obrodného procesu a ve filmu zůstala „v pozadí“, v tichu jedné scény na konci. ČT1 je uvede ve 20:10.
Není Škoda jako Škoda, a ten plakát taky nesedí
Filmový příběh se odehrává v roce 1968, jenže pozorní diváci si všimli několika dobových nelogičností. Ve scéně, kdy Jindřiška jede se svým idolem na Pionýru, míjejí bílou Škodu 120. Tento model se ale začal vyrábět až o osm let později, konkrétně v roce 1976. A podobně dopadl i pokoj Eliena, kde na stěně visí plakát na britský film, který v době děje ještě neexistoval.
Přešlapů s rekvizitami je víc. Například plastové květináče, které se objevují na balkoně, tehdy v domácnostech běžné nebyly. Stejně tak zadní mlhovka z plastu na autě značky Škoda 1000 MB by v šedesátkách působila jako z jiného světa.
Zarážející je i překlep v jídelníčku, který píše major Šebek na psacím stroji. Místo „houskový knedlík“ napíše „houskový knrdlík“. Jenže když lístek visí na nástěnce, už je chyba záhadně opravená. Kouzelný strojopis?
Albrecht II. Habsburský kraloval na českém trůnu jen dvacet měsíců, přesto změnil běh dějin
Mikrofony v záběru, ruka za stromečkem a záhadné ponožky
Jedna z nejviditelnějších chyb se odehrává během štědrovečerní večeře u Krausů. V levém horním rohu obrazovky je totiž zcela zřetelně vidět rameno s mikrofonem. A není to jediné faux pas této scény. V jiném okamžiku zpoza kulisy vykukuje noha člena štábu a dokonce v sandálech.
Další mikrofon se mihne i ve scéně, kdy Jiří Kodet doprovází Evu Holubovou z třídních schůzek. Je vidět v pravém horním rohu záběru. Podobná nechtěná „camea“ zřejmě unikla střihu, stejně jako asistent štábu, který v jedné z prvních scén zachytává vánoční stromeček. Jindřich Kraus ho totiž opírá o „zeď“, která ve skutečnosti není pevná konstrukce, ale jen kulisa, za níž se někdo schoval a stromek podržel, aby nespadl.
A co ponožky? Učitel Saša má při zouvání u Evy vzorované ponožky, ale na gauči už sedí s jednobarevnými. Že by si je převlékl během příchodu?
Svetr mizí, špendlíky přibývají a elektřina neposlouchá
Některé chyby ve filmu působí až komicky. Například slavná scéna s „máničkou“ na nástěnce. Uzlinka připne plakát jen jedním špendlíkem, ale ráno visí plakát hned na čtyřech. Navíc když Miroslav Donutil alias otec Šebek obrázek strhne a roztrhá, má v některých záběrech svetr, v jiných už jen bílou košili.
Podobně matoucí je moment, kdy saunující Saša přináší hru s elektrickým proudem. Jeho nevlastní syn Péťa při prvním pokusu dráty pustí, jako by nic. Jenže v další scéně, když proud drží Saša, už je všechno jinak – jeho ruce zůstanou pevně přilepené, dokud proud nevypne. Opravdová elektřina by si přitom nevybírala.
Nadšenci do armádní výstroje si pak povšimli, že Michal dostal k Vánocům boty, které se v československé armádě začaly používat až o dvanáct let později. A Donutil jako major má na čepici kožený pásek, který nosili až záklaďáci v 80. letech, rozhodně ne důstojníci v roce 1968.
Plameny z úst, nehybné zvonečky a slepý kapr
Chyb si pozorní diváci všimli i během jinak ikonických scén. Třeba když major Šebek vypije vodku, která mu doslova vyletí z úst v podobě plamene. V pozadí se však v tu chvíli objeví zařízení připomínající autogen, které mělo zřejmě efekt jen podpořit. Vtipná je také scéna s cinkajícím svícnem, v jednom záběru se jeho zvonečky hýbou a zvoní, v jiném zůstávají úplně nehybné, i když je cinkání dál slyšet.
Zarážející je i chování kapra ve vaně. Když se otec Šebek snaží předvést, jak dlouho vydrží pod vodou, ponoří se a až tehdy si prý všimne, že ve vaně není sám. Kapr si tam mezitím plaval úplně bez povšimnutí, přestože vana byla plná vody už předtím.
Podobně nepravděpodobná je i proměna záběrů na stromeček. Při rozdávání dárků sedí rodina kolem svátečního stolu, kde hoří svíčky a zvoní rolničky. Jenže v dalším střihu sedí všichni úplně jinak, a dokonce se mění i rekvizity na stole. Tyto střihové přehmaty si člověk obvykle všimne až při několikátém zhlédnutí a někoho to možná pobaví víc než samotná pointa scény.
Magion a Vega jako fenomén dětského vysílání. Televize byla tehdy úplně jinde
Zdroje: autor, ReadZone, Česká televize, CSFD, iDNES, Kinobox
