Kdyby kapitán Stanley Lord tehdy vydal jediný rozkaz, příběh Titanicu by možná skončil úplně jinak. Parník SS Californian byl totiž v osudnou noc nejblíž. A přesto zůstal stát v ledu, zatímco nedaleko bojovalo o život a následně umíralo přes patnáct set lidí.
Ledová noc, která rozhodla o životě i smrti
Byla noc z 14. na 15. dubna 1912. Atlantik byl klidný, hvězdná obloha ostrá a mrazivá. Krátce před půlnocí Titanic narazil do ledovce a začal se potápět. Radiotelegrafisté vysílali jeden nouzový signál za druhým. SOS, CQD, všechno marně. Pomoc dorazila až ve tři hodiny ráno, když bylo po všem.
Jenže zhruba dvacet kilometrů od nich stál jiný parník. SS Californian, loď britské společnosti Leyland Line, kotvila v ledu a čekala na svítání. Její posádka viděla světla jiné lodi na obzoru. Viděla i rakety stoupající k nebi. Ale nikdo nic neudělal.
Kapitán Stanley Lord, muž, který měl tehdy velení, šel spát. Když ho důstojníci vzbudili, že z té lodi střílejí světlice, měl prý jen odpovědět, že to budou signály společnosti. A zůstal ležet ve své kajutě.
Rakety na obloze, ticho v éteru
Ve 23:30 zahlédl druhý důstojník Herbert Stone zelené světlo a odhadl vzdálenost asi na pět mil. Krátce po půlnoci pozoroval záblesky světla, které považoval za padající hvězdy. Ve skutečnosti to byly rakety, které Titanic vystřeloval, aby přivolal pomoc.
Topič Ernest Gill, který končil směnu, prý také viděl světla a dvě bílé rakety, ale nic nenahlásil. Myslel si, že to nemá význam. A radiotelegrafista Cyril Evans? Ten večer vypnul přijímač a šel spát. Zapomněl zapnout výstražný systém, který by zachytil signál SOS.
Když Titanic vysílal poslední volání o pomoc, loď Californian ležela v tichu. Všichni spali.
Ráno bylo pozdě
Kapitán Lord se probudil až v půl páté ráno. Nařídil, aby loď vyplula kupředu, když se dozvěděl, že ta „neznámá loď“ zmizela. V 5:15 dostali první zprávu z lodi Frankfurt – Titanic se potopil.
O tři hodiny později dorazila SS Californian na místo tragédie. Moře bylo poseté troskami, na hladině plavaly prázdné záchranné čluny. V dálce byla loď Carpathia, která už zvedala poslední přeživší.
Californian nabídla pomoc, ale kapitán Rostron z Carpathie ji odmítl. Potřeboval okamžitě vyrazit do New Yorku s přeživšími. Kapitán Lord tak mohl jen sledovat, jak moře pohřbívá stopy po největší lodní katastrofě století.
Kapitán, kterého dějiny neodpustily
Vyšetřovací komise po katastrofě byla neúprosná. Došla k závěru, že kdyby kapitán Lord reagoval na světlice a vyplul, mohl zachránit stovky lidí. Jeho nečinnost označila za „trestuhodnou“. Nikdy ale nebyl obviněn ani odsouzen.
Kapitán se dožil roku 1962 a až do smrti trval na své nevině. Tvrdil, že Titanic musel být mnohem dál, než hlásili jeho důstojníci. A že světlice nemohly být nouzové, protože měly bílou barvu.
O osmdesát let později, v roce 1992, britská vláda případ znovu otevřela. Výsledek? Californian by prý stejně dorazila pozdě. Ale zpráva přesto uznala, že loď mohla aspoň zkusit něco udělat. Jenže nezkusila nic.
Loď, kterou pohltila jiná válka
Ironií osudu skončila SS Californian také na dně moře. V listopadu 1915 ji uprostřed první světové války potopilo torpédo z německé ponorky U-35. Zahynulo několik členů posádky.
Kapitán Lord už tou dobou neplul. Jeho jméno se však navždy spojilo s Titanicem. Ne jako zachránce, ale jako muž, který nevyjel.
Před 611 lety odjel Jan Hus dobrovolně do Kostnice a podepsal si ortel smrti
Zdroj: ČT24, TitanicFacts, Novinky
