Pro více než čtyři tisíce lidí na palubě luxusní výletní lodi se 13. leden 2012 změnil v boj o holý život. Dnes je to přesně čtrnáct let od chvíle, kdy pýcha italské mořeplavby Costa Concordia narazila na útes u ostrova Giglio. Tragédie si vyžádala 32 mrtvých a stala se pomníkem lidské arogance a zbabělosti. Kapitán Francesco Schettino chtěl ohromit milenku. Místo toho poslal ke dnu kolos za miliony eur.
Osudná frajeřina pro tanečnici
Vše odstartoval riskantní manévr zvaný inchino, kterým chtěl kapitán pozdravit obyvatele ostrova Giglio. Jeho motivace však byla přízemnější, než by se na velitele takového kolosu slušelo. Na kapitánském můstku se totiž snažil zapůsobit na svou společnost, moldavskou tanečnici Domnicu Cermortanovou, s níž udržoval poměr. Právě tato snaha o efekt v kombinaci s chybou kormidelníka, který špatně pochopil pokyn, vedla k fatálnímu nárazu na skalisko.
Vyšetřovatelé měli o motivu jasno a server History ve své analýze uvádí situaci zcela přesně: „Prokurátoři se v pozdějším procesu s ním snažili prokázat, že se ženatý kapitán pro riskantní manévr rozhodl, aby se předvedl před svojí milenkou, bývalou tanečnicí z Moldavska.“ Cermortanová svou přítomnost na můstku později potvrdila, což jen dokreslilo tragikomičnost celé situace. Zatímco si Schettino užíval roli kapitána, do ocelového trupu lodi se začala nezastavitelnou rychlostí valit voda.
„Jdeme ke dnu, nechápeš?“
Co následovalo, byl čirý chaos umocněný tmou po výpadku proudu. Zatímco posádka se snažila cestující uchlácholit lží o technické závadě, v podpalubí se odehrávalo peklo a důstojníkům bylo jasné, že situace je kritická. Černé skříňky zachytily zoufalství prvního důstojníka Giovanniho Iaccarina, který do telefonu bez obalu křičel: „Prakticky jdeme ke dnu, nechápeš?“
Pasažéři, kteří zaplatili za luxusní plavbu, se rázem ocitli v pasti nakloněného vraku. Dramatické chvíle velmi sugestivně popsal pro list La Repubblica cestující Massimiliano Moroni, který na lodi bojoval o život své rodiny. Jeho vzpomínka na paniku, kdy se lidé tlačili přes překážky, nahání husí kůži i po letech: „Na schodech byly bundy, boty, kočárky. Moje žena se držela zábradlí na schodišti a nechtěla se hnout. Dcera jí říkala: Mami, pojď, pojď.“ Právě vteřiny rozhodovaly o tom, kdo se z útrob ocelového monstra dostane ven a kdo v něm zůstane uvězněn navždy.
Kapitán utekl jako krysa
Mezitím, co pasažéři prožívali nejhorší chvíle svého života, ten, který měl loď opustit jako poslední, už byl dávno v pryč. Schettinův útěk ostře kontrastoval s hrdinstvím jiných, například tehdejšího místostarosty ostrova Maria Pellegriniho. Ten naopak na potápějící se vrak vylezl, aby pomohl uvězněným lidem. „Házel jsem do zatopených částí provaz a tahal jím lidi ven,“ popsal Pellegrini svou roli v záchranné operaci, během níž s kolegy vytáhli posledního přeživšího až k ránu.
Do historie se však nezapsal jen Schettino, ale i velitel přístavu Gregorio de Falco, jehož zuřivý telefonát s prchajícím kapitánem obletěl svět. De Falco neměl pro Schettinovo kňourání žádné pochopení a jeho věta se stala v Itálii legendární: „Vrať se na palubu, kur*a,“ vykřikl do telefonu ve snaze donutit kapitána k návratu. Schettino však neposlechl a zkázu své lodi sledoval z bezpečí pevniny.
Mafiánské drogy a vatikánské ambice
Příběh Concordie má ale ještě jednu, mnohem temnější vrstvu, která vyplavala na povrch až s odstupem času. Tři roky po nehodě se ukázalo, že loď sloužila i jako nedobrovolný kurýr pro kalábrijskou mafii ‚Ndrangheta. V jejích útrobách se nacházelo velké množství kokainu, který šel ke dnu spolu s lodí, což mafiánské bosse rozzuřilo. Policejní odposlechy dokonce zachytily slova Michele Rossiho, který situaci komentoval s brutální upřímností: „Ta loď, která z nás udělala pro celý svět šašky, si udělala pr*el i z nás.“
Ani za mřížemi však o sobě Schettino nepřestává dávat vědět. Ještě v loňském roce se pokoušel získat místo archiváře ve Vatikánu, kde chtěl digitalizovat dokumenty, což vyvolalo vlnu nevole. Jeho právní zástupci to mysleli vážně, ale v dubnu 2025 museli pod tlakem okolností couvnout. „Dnes ráno jsme vzali žádost zpět,“ potvrdila tehdy agentuře ANSA advokátka Francesca Carnicelliová. Muž, který pro prchavý okamžik slávy obětoval loď i cestující, tak zůstává ve vězení a jeho jméno bude už navždy synonymem pro neodpustitelné selhání.
