Ačkoli toho o jeho životě víme až překvapivě málo, řadíme Jana Žižku z Trocnova žijícího asi v letech 1360-1424 mezi nejvýznamnější postavy tuzemských dějin. Jednooký vojevůdce husitského hnutí se během pěti let a deseti týdnů zapsal do historie jako nepřemožený stratég a geniální taktik. Jan Žižka patří mezi pouhých sedm vojevůdců bez porážky.
Záhady jeho mládí
Žižka se narodil nejspíše kolem roku 1360 v jihočeském Trocnově na svobodném statku nižší šlechty, jak uvádí i web Husitství. Na rodinném erbu byl rak, živobytím se rodina nijak nelišila od svého okolí. Zajímavé je, že “Žižka” není přídomek rodiny, od začátku jde o osobní přezdívku, která se jinde neobjevila.
„Nevíme, kdy a kde se narodil, jak vypadal, zda dříve oslepl na levé či pravé oko. Netušíme, zda uměl číst a psát…” rozvádí neznámo historik Petr Čornej pro Plus.Rozhlas.
Ještě v dětství utrpěl sečnou ránu, která ho připravila o oko a nechala na obličeji jizvu, podrobnosti ale nejsou známy. V 18 letech začal hospodařit na asi patnácti hektarech trocnovských polností, někdy ve dvaceti se měl oženit s Kateřinou z blízkého Čeřejova. Dokumenty z té doby ukazují na finanční problémy, kdy Žižka postupně prodával veškerý majetek. Jméno později mizí, nejspíš se dal na žoldnéřskou dráhu.
Bandita a králova přímluva
Počátkem 15. století se přidal k lapkovské družině Matěje řečeného Vůdce. Ta dělala neplechu hlavně na západě Moravy a jihu Čech. Když byla skupina chycena, byli ostatní popraveni. Za Žižku se však měl přimluvit někdo vlivný u dvora krále Václav IV., čímž ho ušetřil popravy.
Žižka pokračoval v profesionálním boji a v zahraničí získal bohatou průpravu. Bojoval u Grunwaldu, dle dalších pramenů sloužil i jako komoří u královny Žofie Bavorské. Návrat do Čech znamenal i seznámení s reformním učením Jana Husa.
Vstup do revoluce a génius
K husitům se přidal v roce 1419, když vypukla otevřená válka mezi nimi a katolickou šlechtou. U královského dvora se nadchl pro Husa, podle historika Petra Čorneje hrála roli potřeba cesty ke spáse. Velmi rychle se osvědčil jako vynikající stratég, který dokázal vést menší a horší armádu vítězně proti lepší přesile. A to opakovaně, nejednalo se tedy o pouhé štěstí.
Nejznámější je použití vozové hradby, kterou porážel i “papírově” mnohem lepší soupeře. Taktika v armádě vydržela ještě století po jeho smrti. Prvního významnou bitvu svedl 14. července 1420 na Vítkově proti křižákům. Byl to jeden z rozhodujících momentů celé revoluce.
Druhé oko
O druhé oko přišel během obléhání hradu Rábí kolem roku 1421. Velel nadále, bitvu si nechal popisovat, udržel si charisma i oddanost vojáků. Dbal nejen na strategii, ale i morálku vojska. Na druhé straně neváhal plenit kláštery, vypaloval kostely a likvidoval i civilisty.
Záhadná smrt
Vojevůdce skonal 11. října 1424 někde kolem Přibyslavi na dosud neznámou chorobu. Oficiální verzí je mor, nicméně je zvláštní, že by se jím nakazil jen on. Ani dobové prameny žádnou epidemii neuvádí. Současní lékaři tak preferují spíše otravu krve. Jasno nemáme ani v místě pohřbu.
V roce 1910 našli dělníci v Čáslavi v kostele zazděné ostatky, jistotu jejich původu ale nemáme. Jeho odkaz je dodnes sporný, protože pro jedny je hrdinou a vlastencem, pro další náboženský fanatik. Různé epochy ho vykládaly různě, pro komunisty byl například předchůdcem třídního boje.
Zdroje: KudyZNudy, SeznamZpravy, Husitstvi, RozhlasPlus, Abicko
