Tzv. Revoluční odborové hnutí bylo monopolní odborovou organizací minulého režimu. Současně šlo, také vzhledem k povinnosti být zaměstnán, o nejmasovější společenskou organizaci socialistického státu. Členství v ní bylo v mnoha podnicích a pro nové zaměstnance prakticky povinné. Jak vypadaly dovolené, které ROH organizovalo?
Ideologie, kam se podíváš
Rekreace pořádané ROH byly velmi oblíbené, stejně jako třeba pionýr se však nevyhnuly ideologické stránce věci. Jakkoli navenek bezstarostný odpočinek od práce byl protkán aktivitami na budování socialistické morálky občanů a vytváření soudružských vztahů.
Historicky se přitom nejednalo o žádnou novinku. Už v nacistickém Německu fungovala organizace Kraft durch Freude (Síla skrze radost). Ta se starala o velmi oblíbené zájezdy pro dělnickou třídu. Hlavní účel byl stejný, tvorba německého společenství a pocit třídní rovnosti bez ohledu na původ konkrétních účastníků. Dalším cílem bylo taky uklidnit společnost, která se reálně připravovala na světovou válku.
Táboráky, tancovačky
Masové rozměry podobné spartakiádě proměnily standardní dovolené podniků ve společenský fenomén. V zájmu budování soudržnosti šlo vlastně o řetěz společenských událostí jako večerů u ohně, tancovaček a podobných aktivit. Vyjma zdravotních potíží dost dobře nešlo se „sepratovat“ a trávit tento čas po vlastní ose.
Nedílnou složkou byly alkohol i románky. O pití nebyla nouze, mnohdy se tedy „jelo“ až do rána. Všichni se však museli držet v určitých mezích, protože jakékoli prohřešky byly hlášeny zaměstnavateli. Krom toho ráno všechny čekala rozcvička a brzký budíček. Volný režim, jaký si spojujeme s dovolenou my, tedy neexistoval.
Krkonoše versus Západ
Lokalita takové dovolené závisela na míře režimové „vyvolenosti“. Běžní pracovníci prakticky neměli na výběr, obvykle tak jeli do Krkonoš, Vysokých Tater nebo Beskyd. Dostupná byla ještě lázeňská města. Ti z podnikových buněk KSČ mohli doufat v mořské pobyty v NDR. Nejnižší zaměstnanci ale na dovolenou tohoto typu nedosáhli vůbec.
„Podnik mi nikdy nenabídl ani tuzemskou rekreaci a stejně bych na ni asi ani neměla,“ vzpomínala pro Liberecký Deník tehdejší prodavačka.
V zimě na hory
Nic zvláštního nebylo ani zimní lyžování na Šumavě nebo již zmíněných Krkonoších či Beskydech. Nejen personál státních podniků tam mohl trávit dovolenou velmi levně. I ti, kteří na režim vzpomínají jen s odporem, uznávají, že právě tohle mělo své kouzlo.
Soukromé cestování?
Do hotelu a samostatně a soukromě se prakticky nešlo dostat. Rozhodně ne přes ROH nebo cestovní kancelář. Důvod bude znít dnešní mládeži divně, ale na něm stálo celé ekonomické soukolí. Všechny hospodářské složky musely totiž v rámci centrálně plánovaného hospodářství plnit plán. A nevztahovalo se to jen na počet výrobků nebo určování cen.
Jakékoli ubytovací zařízení muselo za rok splnit stanovený plán. Kapacity tak muselo zaplnit nejen v létě, ale i mimo sezonu. Cestovní kanceláře tak v létě obsadily hotely rekreanty, v dalších měsících tu pořádaly školení nebo konference. Pro obě strany to byla win-win situace.
Nejčastější typ dnešního ubytování, tedy malé chaty nebo penziony, jejichž majitelé dělají mimo sezonu něco jiného, tehdy neexistovaly. I zcela soukromé ubytování bylo možné jen za velmi omezených podmínek. Jakékoli vybočení z linie by totiž znamenalo nadbytek, na které by centrální plánování, tedy zázrak socialismu, nestačilo.
Příběh Dubčeka: Od naděje pražského jara až po tragický konec na dálnici D1
Zdroje: PlusRozhlas, PrimaZeny, Wikipedia, iDnes
