Wolfgang Amadeus Mozart Prahu upřímně miloval a místní hospody mu nabízely dokonalý únik před pracovním tlakem. Během svých pobytů slavný skladatel vymetal staroměstské krčmy, hrál kulečník a u sklenice dobrého vína bavil místní pouliční umělce. Jeden specifický kus hospodského nábytku se díky jeho poněkud výstřednímu chování stal na velmi dlouhou dobu vyhledávanou historickou relikvií.
Hospodský život a ztracená relikvie
Slavný salcburský rodák Wolfgang Amadeus Mozart přijel do české metropole na podzim roku 1787 s jasným úkolem dokončit připravovanou operu Don Giovanni. Zvolil si pohodlné ubytování v hostinci U Tří zlatých lvů na Uhelném trhu a tvůrčí přetlak chodil pravidelně uvolňovat do okolních podniků.
Velkou oblibu si u něj získala zejména podzemní vinárna v domě U Štupartů kousek za Prašnou bránou, kde s oblibou trávil dlouhé hodiny. Uznávaný skladatel zde sedával u obyčejného dubového stolu a kapesním nožíkem z něj trpělivě odřezával malé třísky pro čištění svých zubů.
Tento poškozený kus nábytku spolehlivě sloužil dlouhá léta jako velká turistická atrakce a lákal zástupy zvědavců. V polovině devatenáctého století prostory zrušené vinárny zabral továrník Gabriel František Janoušek pro své nové strojní dílny a památný stůl si velice pečlivě uschoval u sebe. Později na místo skladatelových nočních tahů dokonce umístil oslavnou mramorovou desku s vyrytými verši. Stopa po slavném rozřezaném stole ovšem postupem dalších let definitivně vychladla a dnes historici po tomto nevšedním artefaktu pátrají naprosto bezvýsledně.
Kulečník a pouliční harfeník
Noční život geniálního hudebníka dodnes provází spousta velmi barvitých a úsměvných historek. V temných místech za Prašnou bránou jednoho večera potkal populárního pouličního muzikanta Josefa Hofmanna se známou přezdívkou Copánek. Tento zkušený harfeník dokázal z hlavy bravurně improvizovat celé dlouhé pasáže z oblíbené Figarovy svatby. Wolfgang Amadeus Mozart mu za odměnu okamžitě vymyslel zcela novou chytlavou melodii a pouliční hudebník si ji ihned natrvalo osvojil do svého vlastního repertoáru.
Autor mnoha operních děl aktivně vyhledával i další formy společenského rozptýlení. Pravidelně chodil hrát kulečník do hostince U Šturmu v dnešní ulici Skořepka na pražském Starém Městě. Dobové zprávy jasně zmiňují i jeho častou přítomnost ve středověkém podniku U krále Brabantského na Malé Straně, kam to měl opravdu blízko ze svého dřívějšího ubytování v Thunovském paláci. Tyto pulzující pražské podniky mu poskytovaly spolehlivou ochranu před svazující trémou z nadcházejících divadelních premiér.
Pevné pouto s místním publikem
Vztah uznávaného rakouského umělce k českým zemím se formoval už od jeho útlého dětství. Jako jedenáctiletý chlapec pobýval v Brně i Olomouci, a právě na Hané složil svou slavnou šestou symfonii. Pražané ho o dvě desetiletí později přivítali s nadšením a jeho mistrovská díla zde slavila gigantický společenský úspěch. Hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart tak našel v tuzemské metropoli vysoce vděčné publikum a zároveň naprosto bezpečný přístav pro své bohémské eskapády.
