Médii se nejen poslední roky táhne průběžná červená nit na téma nedostatku bytů. Kolikrát je doplněna kritikou a mýtem, že „za Husáka se hodně stavělo“. Husákem je přirozeně myšleno období tzv. normalizace, tedy 70. a 80. léta minulého století. V té době masivně vznikala paneláková sídliště. Situace však nebyla tak růžová, jak ji mnozí líčí.
Socialistická ekonomika
Ani v minulosti nebyl bytů „dostatek“. Státní bydlení byl svatý grál, pro který se dělaly službičky, uplácelo se v rámci pořadníku a vůbec se podnikaly další, vlastně ryze kapitalistické kroky. Z hlediska státu pak docházelo k tvorbě astronomického dluhu, který splácíme dodnes.
Šlo vlastně o éry přehřátí trhu a následného útlumu. „Nová výstavba se pojila s mnoha úlevami, hlavně na daních. To se ale většinou nevyplatilo, takže třeba v roce 1928 došlo k silnému přehřátí trhu,“ vysvětluje pro Jak to bylo doopravdy historik Jakub Rákosník. „Pak přišel logický propad. Je znám i případ stavebníka, který postavil dům bez dvou pater oproti zadání, protože se mu to zkrátka nevyplatilo.“
Jak se tehdy žilo
Máme-li to shrnout jedním slovem, dalo by se říct „unifikovaně“. Byty převzaly prim nad další občanskou vybaveností. Paneláky se vždy osidlovaly najednou, byty tak měly naprosto unifikované jak například záclony, tak i nábytek. Nechvalně známé „králíkárny“, byly zkrátka jak přes kopírku.
Typizované panely a další součásti stavbu výrazně urychlovaly (bylo to vlastně obrovské lego), nicméně stejnost působila řadu nepříjemností. Kvůli stejným koupelnám nebo předsíním se se člověk snadno převlékl u sousedů a zaskočili ho až cizí lidé. Od těch dob se traduje vtip o člověku, který se vracel domů a až v posteli si všiml, že je vedle něj cizí manželka.
Odlišení od zbytku
V tomto ohledu musela nastoupit lidová tvořivost. Ostatně princip „udělej si sám“ přišel ke slovu kdykoli chtěl mít člověk něco navíc nebo odlišného. Zahrnovalo to oblečení, nábytek, bytové doplňky i vaření. Stejně jako byty, i obchody měly prakticky totožnou nabídku, nemluvě o rozsáhlém spektru velmi nedostatkového zboží.
Ceny věcí byly už na obalech, platila jednotná hladina výrobku pro celou republiku. Existovala už i televizní reklama, ale velmi omezeně a jen v určeném čase. I když na rozdíl od dneška nekouskovala program, týkala se jen některých výrobků. Takových, kterých bylo všude dost.
Nejstarší zmínka o tornádu u nás je více než 900 let stará: „Satan v podobě víru udeřil na Vyšehrad,“ píše se v záznamech
Vyhraněné lokality
Socialistické hospodářství se zaměřovalo hlavně na těžký průmysl. Znárodňování se dotýkalo také bytů a domů, v 50. letech se pak stavělo jen tam, kde byly právě továrny. Celá ekonomika se tak zaměřovala jen jedním směrem, pro naši republiku naprosto nevhodným.
Efekt tohoto trendu shrnul v 60. letech ekonom Ota Šik slovy: „V roce 1956 Československo zaujímalo v intenzitě bytové výstavby třinácté místo mezi třiadvaceti zeměmi. V prvních pěti letech naší dekády jsme klesli na místo osmnácté.“
Šedá ekonomika
Ta vládla hlavně získávání tzv. bytových dekretů i postupné chátrání údržby. Protože byty byly státní, majitelé neměli důvod o ně zvlášť pečovat. „KSČ to moc neřešila. Neustále rostl vnitřní dluh, paneláky se stavěly velmi rychle a nebyly kvalitní,“ vysvětluje Rákosník.
Pověstná rodinná politika se zrodila dřív, než se Husák stala tajemníkem. Nebyla v tom tedy žádná lidumilnost, jen naprostá nezbytnost občany ubytovat a současně si udělat „oko“ u frustrované společnosti.
První pražská defenestrace odstartovala válku. Ta třetí už celou Evropu změnila
Zdroje: PlusRozhlas, Kultura21, Blesk
